† Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalemské †
(sestry Řádu německých rytířů)
pronásledování a proces

Autor: Ministerstvo kultury - odbor církví, ÚSTR, ABS, vyšetřovací spis, rozsudek.


Jako u všech dále citovaných materiálů z provenience StB je třeba počítat s jistou dobovou stylizací a vlastní tvorbou zapisovatelů či zapisovatelek. Citace jsou uváděny v původní verzi bez úprav odpovídajících současným pravidlům pravopisu.

S. HEDVIKA VIRGILIA MORAVCOVÁ1

Celý příběh se udál ve stejný den a ve stejnou hodinu na několika místech současně - v Opavě, ve Svitavách a na Slovensku - tedy několika filiálkách sester Německého řádu. Po delší době jsme si uvědomily, že se jednalo o předem dobře připravenou akci StB.


anežka antonie witková řád německých rytířů akce k

 Začátek našich útrap byl v podstatě velmi podobný. V Opavě se na vrátnici kláštera 2. 4. 1951 ve 20 hod. rozezněl zvonek a v tutéž hodinu bušil někdo na dveře řádových sester ve Svitavách. Stejně tomu bylo i na Slovensku.

Sestra Koleta, která sloužila v tu dobu v nemocnici ve Svitavách, později vypráví:
 "Celé smutné několikaleté události předcházelo zatčení, sestry Remigie Axmanové. Ta byla přepadena a odvezena na StB, právě když šla ošetřovat svou příbuznou. Od té doby jsme všechny sestry pociťovaly velkou nejistotu a starosti. Nikdo z nás však netušil, že se jedná o začátek několikaleté perzekuce a tělesného psychického trápení sester Německého řádu zcela bez příčiny.
  2. 4. 1951 jsme byli společně u večeře v areálu nemocnice. Asi ve 20 hodin někdo zabušil na dveře a téměř současně jsme uslyšely neznámé mužské hlasy. Dveře se rozletěly a v okamžiku byla naše jídelna plná mužů připomínajících svým chováním gestapo.
 Sestře představené přikázali, aby nám sestrám nedovolila odejít. Pak byly po jedné vyslýchány ve vedlejším pokoji. Nemohly jsme pochopit, co se děje. Žádná z nás si nebyla vědoma žádného špatného činu. Jedna s druhou jsme nesměly promluvit ani slovo, v opačném případě jsme byly hrubě okřikovány bezohlednými osobními dozorci v civilu.
 Jednotlivě s doprovodem dozorce jsme musely nasednout do aut a mlčky jsme jely v noci několik hodin. Bylo už ráno, když jsme vystoupily z aut. Nevěděly jsme, kde jsme, všechny jsme se třásly zimou. Okolí nám bylo neznámé., Zde jsme uviděly naše sestry z Opavy, později jsme se setkaly i se sestrami z ostatních filiálek. Zjistily jsme, že jsme v Hradci u Opavy. Devět vybraných sester odvezlo StB hned. Dlouho jsme nevěděly, kde jsou. (Snad opravdu v koncentráku, jak nám dozorci stále vyhrožovali.) Chyběla provinční představená Antonie Witková, zástupkyně představené sestra Gisela Valiková, druhá zástupkyně představené sestra Remigia Axmanová, sestra Agáta (kuchařka), sestra Alferie, sestra Klotilda Moravcová - domácí představená, sestra Reinera Podmanická a další. Tyto sestry a jednoho kněze patera Stuchlíka (byl pověřen velmistrem starat se o pacienty v naší nemocnici) zatklo a odvezlo tuto noc StB do Ostravy."



1 Sepsáno S. H. V. Moravcovou ve Friesachu 26. 5. 1991.



[Úvod]  [3]