† Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalemské †
(sestry Řádu německých rytířů)
pronásledování a proces

Autor: Ministerstvo kultury - odbor církví, ÚSTR, ABS, vyšetřovací spis, rozsudek.


Jako u všech dále citovaných materiálů z provenience StB je třeba počítat s jistou dobovou stylizací a vlastní tvorbou zapisovatelů či zapisovatelek. Citace jsou uváděny v původní verzi bez úprav odpovídajících současným pravidlům pravopisu.

Článek o revizi falešných obvinění řeholnic Panny Marie Jeruzalémské z období pražského jara

anežka antonie witková řád německých rytířů proces noviny lidová demokracie
Pich-Tůma odvolává své výpovědi
Tragikomická fraška o jeptiškách s kulomety u vojenského soudu
 (hra): Jak jsme včera v referátu ze soudního líčení se sedmi bývalými příslušníky StB oznámili, dostal senát z ministerstva vnitra oznámení, že Věra Machová trpí "konfliktní situací", která bude trvat tak dlouho jako příčiny, které ji způsobují, a nemůže se proto k soudu jako svědkyně dostavit. Věra Máchová dnes důstojnice ministerstva vnitra, měla vypovídat o okolnostech, za nichž v roce 1948 jako agentka Státní bezpečnosti ve straně českých socialistů upozornila své řídící orgány na P. Konečného, který byl pak lstí zadržen (nikoliv zatčen) a brutálně zavražděn. Na včerejší líčení se omluvila další svědkyně, a to a důvěryhodným lékařským vysvědčením paní J. Podzimková.

 Včerejší jednání vyplnila konstatování listinných materiálů. Byla mezi nimi i zpráva o úmrtí tří důležitých svědků, mezi něž náležel někdejší šéf StB Veselý, který loni spáchal sebevraždu a jeho obsáhlý a významný opis na rozloučenou byl čten před soudem s vyloučením veřejnosti na závěr pátečního líčení. Jiné doklady hovoří o pátrání po pozůstatcích Ing. Petra Konečného, zavražděného Pichem a Tůmou na Slovensku, a tamtéž údajně pohřbeného. Podrobné pátrání nepřineslo výsledky a podle čteného archívního záznamu nelze s ním ani ztotožnit kostra, objevenou svého času u obce Oslany v údolí Nitry, protože jde o pozůstatky vojáka z doby slovenského národního povstání. Avšak i za tímto nálezem se zřejmě tají neosvětlená tragédie, ruce kostry byly spoutány drátem…
 Další čtené materiály ze začátku padesátých let v různých detailech podporují žalobu zejména, pokud je o M. Picha-Tůmu, jenž náleží mezi ty obžalované, kteří se podíleli na obou vraždách, a který byl již v roce 1951-1953 podrobně vyšetřován.
 Po přečtení několika materiálů obžalovacího spisu tehdejšího vedoucího úřadovny StB Zelenky se obžalovaný vrací k případu Dr. Clementise, neboť prý byl na začátku padesátých let vyšetřován také, proto, že měl udánlivě odhalení Clementise bránit. Ve skutečnosti tomu podle včerejší Zelenkově výpovědi bylo takto: jistý příslušník cizího státu české národnosti (kterého, Zelenka z důvodu utajení jmenuje) pracoval v roce 1945 s československou policií, které předal zprávu, že Clementis je agentem zahraniční mocnosti. Zpráva pak ležela v psacím stole ministra vnitra Noska až do roku 1947, kdy ji Závodský předal Zelenkovi k dalšímu řízení. Obžalovaný vypráví, jak hledal autora této zprávy, a že když ho zjistil, setrval tento člověk na svém oznámení. Byl jsem si vědom, říká Zelenka, že může jít o pravdu, ale také o výmysl nebo provokaci, a proto jsem se rozhodl celou záležitost prověřit, a navrhl jsem také jak. Ale místo toho mi byl případ nejdříve odebrán.
 Jako další ukázku v jakých poměrech se tehdy na Státní bezpečnosti pracovalo, uvádí Zelenka případ Řádu německých rytířů. Tehdy došlo ze Státní bezpečnosti v Ostravě hlášení, že se tam jeptišky cvičí

ve střelbě z kulometů. Tento jejich výcvik ve střelbě z kulometů slouží k tomu, aby mohly násilnou cestou svrhnout lidovědemokratický společenský řád v Československu, a proto krajská správa v Ostravě navrhovala Řád německých rytířů realizovat. Tuto zprávu jsem považoval za holý nesmysl, ale pak mi také bylo kladeno za vinu, že jsem akci proti řádu sabotoval.
 Akce v souvislosti s plánovaným tažením proti věřícím spoluobčanům, jejímž důležitým článkem byla provokace v Číhošti a surová likvidace faráře J. Toufara, však byla stejně realizována. 64 představená kláštera v Opav, sestra Klotilda, občanským jménem Ludmila Moravcová, byla odsouzena proto, že s kulometu střílela na československé vojáky. Řádové sestry, obžalované z gangstorství, se prý "přiznaly" a byly v roce 1951 odsouzeny. Dnes se tato historka z dob, kdy triumfovelo zlo a tupost, poslouchá jako ohromná fraška, avšak tají se za ní nesmírné utrpení žen, které věnovaly svůj život péči o nemocné a strádající spoluobčany v nemocnicích a charitativních domovech.
 Při čtení materiálů ze svého obžalovacího spisu se hlásí o slovo Pich-Tůma, který prohlašuje, že odvolává všechny své výpovědi z padesátých let, protože sám už nemůže říci, co je pravda a co výmysl referenta. Pich-Tůma podle svého tvrzení si sám užil metod, které schvaloval "v boji proti třídnímu nepříteli" a hovoří o mnohaměsíční izolaci bez jediné vycházky v cele, jejíž číslo nikdy nepoznal, protože ho stále vodili s ručníkem převázaným přes oči. Podotýká, že tato cela jako i další v Ruzyni měla pouhých devět kubických metrů prostoru, ač minimální norma je 12 kub. metrů. Tvrdí, že ještě loni, kdy se v ruzyňské věznici pro účast na dvou vraždách ocitl podruhé, byl umístěn za týchž podmínek do podobné cely a teprve v červenci došlo ke zlepšení větrání. Když hovoří o způsobu, jakým byl v padesátých letech vyslýchán a jak byly sepisovány protokoly, tak jako příklad uvádí, že nejdříve byl vyšetřován, proč neposlouchal Slánského, a později timtéž vyšetřovatelem, proč Slánského poslouchal. Protokoly, sepisované takovým způsobem nemůže uznat, a prý jen proto všechny své předchozí výpovědi odvolává. Hlavní líčení pokračuje v pondělí.



[6]  [Úvod]