† Řádový hrad Bouzov †

Autor: www.Deutscher-Orden.cz


Neneseme zodpovědnost za aktuálnost údajů, které se mohou průběžně měnit např. ceny, otevírací doba apod.
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.

Obnova hradu a velmistr řádu arcivévoda Evžen Habsburský V.

 Hrad je přístupný přes dva kamenné mosty a i přes mosty padací. Ty jsou v současné době ještě funkční. První bránu chránil dřevěný střelecký ochoz na vnitřní straně hradby po obou stranách brány. Má navozovat iluzi autentického středověkého obranného systému. Obranný ochoz umožňoval přístup ke střílnám a boj s nepříteli směrem dolů (lití vařící vody, házení kamenů apod.) - odtud název "podsebití". Hrad je chráněn také padací mříží nad 3. bránou hradu (Fallgatterraum). V místnosti na branou je umístěn mechanismus ke spouštění mříže. Mříž tzv. hřebem je proti pádu jištěna podpěrnými sloupky po stranách. Odebíráním závaží z košů na koncích řetězů se je dosaženo pozvolného spouštění mříže. Pod mosty vedoucími na hrad je 7 metrů hluboké propadliště zvané "Vlčí jáma". U mostu vedoucího k vlastní budově hradu je osazena socha sv. Jana Nepomuckého patrně z roku 1714. V hradním příkopu byli chováni medvědi. Tradici chovu medvědů v hradním příkopu založil arcivévoda Evžen. František Ferdinand d´Este Evženovi daroval medvědy Mätze, Pätze a Wambu. Další medvědi - Michal a Ondřej, byli na hrad převezeni ze zoologické zahrady v Praze v roce 1961. Kvůli agresivitě museli být o tři roky později utraceni. S jejich kůžemi se setkáme ve sloupové síni.


 Na nádvoří hradu je pak krásně zdobená novorenesanční kašna s kamennou deskou s nápisy, zakrývající studnu vytesanou ve skále, která je 43 m hluboká. V letech 1993 až 1996 byl prováděn její průzkum a čištění za pomoci speleoalpinistické a potápěčské techniky. Postupně bylo odkryto několik vrstev. V průběhu prací bylo uskutečněno celkem 48 ponorů V. stupně náročnosti. Již v roce 1993 byly nalezeny a vytaženy také první předměty - rubínové poháry z českého skla, anglický kameninový talíř asi 150 let starý nebo míšeňské zlacené talíře. Bylo vytaženo cca. 100 kg převážně soudobých mincí, stovky střepů skleněných i porcelánových, mnoho kusů celých (džbánky, konvičky, šálky a podšálky, talíře, mísy, vázy, poháry). Bylo nalezeno i mnoho předmětů současných jako např. brýle, knoflíky, odznaky, fotoaparáty apod. Dále byly vytaženy kamenické prvky - části gotického portálu apod., řetěz, vědra, nejstarším nalezeným kusem je část nádoby (zásobnice) ze třináctého století a další předměty ze všech století poté. Některé z nalezených předmětů jsou součástí expozice hradu. Pokračovalo se v roce 1996. Práce však již nepřinesly žádné další mimořádné nálezy. Dno studny bylo vyčištěno od bahnitého nánosu a byla zde umístěna tabulka z nerezového plechu, na kterém je vyražena stručná zpráva o celém průzkumu.


 Úsilím architekta bylo skloubit dva požadavky: aby na jedné straně stavba působila dojmem dokonalého středověkého hradu se všemi náležitostmi, střílnami, střeleckými ochozy, věžemi, cimbuřím, tajnou chodbou apod., a na druhé straně aby mohla být v případě potřeby pohodlně obývána. Není zde sice zavedeno elektrické osvětlení, které by příliš narušilo středověký vzhled, ale jsou zde koupelny, teplovzdušné topení, splachovací WC, ruční výtah, komunikační systém a plně funkční moderně vybavená kuchyně z počátku století.


 Jeho velkým počinem byla kompletní obnova hradu Bouzova. Celá stavba byla nákladná a náročná. Hovoříme o částce 15,6 milionů rakouských zlatých (roční plat učitele byl asi tisíc zlatých), což je v přepočtu na dnešek asi 6 miliard korun. Ty arcivévoda Evžen vyčlenil, se souhlasem řádové kapituly, z výnosů řádových velkostatků (Zdroj: Německý řád). Řád Evženův majetek a inventář později odkoupil od československého státu zpět tak, aby sbírky zůstaly v celku uchovány. Jinak bychom dnes neznali Bouzov v jeho podobě, ale napůl vydrancovaný - rozprodaný do soukromých rukou, jak tehdy bylo zvykem.
Rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Stavba hradu arcivévodovi velmi ležela na srdci. Přestavbě se věnoval velmi podrobně. Dopisoval si s architektem a měl velmi podstatné připomínky i k jeho plánům. Měl velký vliv na to, jak v poslední fázi hrad vypadal. Nákresy rozsáhlé rekonstrukce Georga von Hauberrissera z let 1895 - 1910 byly vystaveny na ochozu v hlásce hradu. Tam ale značně trpěly klimatickými vlivy a tak v roce 2006 byly restaurovány a uloženy v depozitáři hradu. Zhotoveny byly kopie a celkové náklady se vyšplhaly na přibližně 100 tisíc korun. Hrad nevznikl v podobě, v jaké byl původně navrhován při zahájení přestavby. Vývoj stavby je možno sledovat na 2800 projektových listech metrového formátu obsahujících na 10 000 různých detailních nákresů. Romantickou přestavbou vznikla dokonalá představa mohutného středověkého sídla, v jehož objektech se prolíná několik uměleckých slohů, zvláště gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu umocňuje množství významných starých uměleckých děl. Sbírky obohatila také sestra velmistra a arcivévody Evžena, španělská královna Marie Kristina Habsbursko - Lotrinská (* 21. července 1858, Židlochovice; † 6. února 1929, královský palác v Madridu)2, které řádu darovala. Např. ložnici s nábytkem se vzácným vybavením.


velmistr řádu německých rytířů arcivévoda evžen habsburský a sestra španělská královna marie kristina habsbursko-lotrinská, eugen von österreich-teschen, archduke eugen of austria, maria christina von österreich, maria christina duchess of teschen

Velmistr řádu Evžen Habsburský a jeho sestra a španělská královna Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská


 Němečtí rytíři tak získali reprezentativní řádové sídlo a muzeum s více než stovkou místností. Výsledek je patrný dodnes. Hrad dostal ráz německého hradu, červeno-bílé okenice značí habsburskou příslušnost. Podobnou stavbu u nás nenajdeme. Arcivévoda Evžen zde měl také první auto, registrované ve Vídni, s poznávací značkou číslo 1. Arcivévodou Evženem se hradu dostalo mecenáše, který se na věčné časy zaznamenává zlatým písmem v jeho dějinách. Pro svou štědrost k chudým a neobyčejnou dobrotou k dětem byl v Bouzově i v celém okolí velmi ctěn a oblíben. Bouzov slouží jako veřejnosti přístupný objekt od roku 1912, jak dokládá dochovaný provozní řád. Hrad Bouzov byl přebudován na "živé muzeum" Řádu německých rytířů a jako soukromé sídlo arcivévody Evžena Habsburského. Současně s myšlenkou přestavby hradu jako řádového muzea vznikala idea prohlídkového okruhu pro návštěvnickou veřejnost. Nelze říci, že tato idea byla prioritní a že jí byly podřízeny některé aspekty realizované přestavby, ale od samého počátku se s návštěvníky počítalo. Byly vymezeny prostory určené k prezentaci a prostory privátní. Kromě privátního prostoru nebylo veřejnosti přístupné, už podle nejstaršího dochovaného návštěvního řádu z roku 1912, jižní a oppersdoffské křídlo. Právě zde, se v prvním patře nacházely soukromé pokoje arcivévody Evžena a v přízemí pokoje pobočníka. Kromě těchto částí se počítalo s prohlídkou celého hradu. Byla zde také zvláštní kombinace, kdy se za určitých okolností nebo v případě potřeby, prostory primárně určené k prezentaci uzavřely a sloužily pro soukromé potřeby (mezi tyto patřil Rytířský sál a Kapitulní síň).


 Součástí areálu je také zámecký park o rozloze 6,38 ha (vznik přelom 19. a 20. století) a dále neobarokní kaple Panny Marie (1910) umístěná při vstupní bráně do parku.


 "Po vypuknutí I. světové války řádoví rytíři odešli ke svým útvarům, včetně arcivévody Evžena. Od roku 1915 byl velitelem jižních armád, v roce 1916 je jmenován polním maršálem. Konec války jej zastihl na jihozápadní frontě. Právě zde organizoval provoz polních lazaretů a manévrování špitálními vlaky v místech bojů. Také zde působil Institut Mariánů. Ten byl zřízen dne 26. března 1871 řádovým velmistrem Wilhelmem Rakouským se souhlasem císaře. A to k podpoře humanitárních aktivit řádu, zejména pro nemocné, raněné a potřebné. Vstup byl podmíněn finančním či materiálním darem. To umožnilo řádu zajištění zdravotnického personálu a materiálu hlavně v období války a pomohlo zachránit život tisícům vojáků. Členům institutu byl pak do roku 1918 udělován Mariánský kříž Řádu německých rytířů tzv. kříž "Mariánů".
† ORDO TEUT. HUMANITATI - Německý řád lidskosti †


marianer halskreuz kreuz mariánský kříž I. třída, řád německých rytířů, německý řád, deutscher orden, hrad castle burg bouzov teutonic marianer halskreuz kreuz mariánský kříž II. třída, řád německých rytířů, německý řád, deutscher orden, hrad castle burg bouzov teutonic

Dekorace Mariánského kříže Řádu německých rytířů I. třída a II. třída


 Roku 1917 se arcivévoda Evžen uchýlil zpět na svůj hrad Bouzov. Po státním převratu ho pak opouští a odchází do Basileje. Převrat na Bouzově byl poklidný, kdy dne 4. listopadu 1918 obsadilo československé vojsko hrad. Tento akt byl vyvolán tím, že vnitřní zařízení hradu patřilo arcivévodovi Evženovi Habsburskému a po rozpadu monarchie byl majetek Habsburků v novém státě konfiskován. Československé vojsko hrad opouští až v roce 1923, k čemuž přispělo dobrovolné odstoupení arcivévody Evžena z funkce velmistra Řádu německých rytířů a rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že řád je mezinárodní duchovní a charitativní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.



2 Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská (* 21. července 1858, Židlochovice; † 6. února 1929, královský palác v Madridu) španělská královna a sestra velmistra Řádu německých rytířů Evžena Habsburského. Jako mladé děvče se stala abatyší Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze. Ve věku 21 let se provdala za bourbonsko-španělského krále Alfonse XII. Mladá španělská královna byla velmi odvážná a tak se nebála zúčastnit zkoušek letů vojenských balonů nejen jako přihlížející. Projevila přání podniknout let. Hlavní opatrovatelka měla podle svědectví veliký strach letět s ní, proto nastoupila královna sama s jedním z pobočníků a několika inženýry do balónu, jenž se, připevněný dvěma lany, za hromového jásotu vojáků a důstojníků vznesl do výšky 350 metrů. Balónu od té doby nikdo neřekl jinak než "Maria Christina von Habsburg". S bratrem Evženem měla velmi vřelý vztah. Obohatila také sbírky na hradě Bouzov, které řádu darovala. Např. ložnici s nábytkem se vzácným vybavením. Marie Kristina brzo ovdověla. Ve věku 27 let zcela rezignovala na přepych dvora a oddala se péči o syna. Tomu vládu předala při dosažení jeho plnoletosti v roce 1902. Zbytek života zasvětila pomoci potřebným.



[6]  [8]