† Řádový hrad Bouzov †

Autor: www.Deutscher-Orden.cz


Neneseme zodpovědnost za aktuálnost údajů, které se mohou průběžně měnit např. ceny, otevírací doba apod.
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.

Před válkou a 2. světová válka


 V roce 1929 navštívil Bouzov prezident Tomáš Garrigue Masaryk společně se svojí dcerou Alicí, ministerským předsedou Františkem Udržalem a ministrem vnitra Janem Černým. Na hradě je uvítal J. E. velmistr Německého řádu a brněnský biskup Mons. ThDr. h.c. Norbert Klein , OT. Ač byl německé národnosti, pronesl celý svůj uvítací proslov česky, neboť češtinu výborně ovládal. Velmistr Klein v něm připomněl zásady řádu, který po vzniku Československé republiky prošel výraznou proměnou. Zřekl se původního rytířského elementu, opustil dosavadní název Řád německých rytířů a přijal označení Německý řád Panny Marie Jeruzalémské. Prezentoval ho jako čistě duchovní společenství zaměřující se na charitativní, vzdělávací, sociální a pečovatelské služby.
Fotogalerie z návštěvy prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka - počet fotografií: 12.


hrad bouzov, castle bouzov, burg bouzov, hrad bouzov prezident t. g. masaryk a velmistr řádu mons. thdr. h.c. norbert klein, o.t., bouzov 16. červen 1929, řád německých rytířů, německý řád, deutscher orden, castle teutonic

Prezident T. G. Masaryk a velmistr řádu Mons. ThDr. h.c. Norbert Klein, O.T., Bouzov 16. červen 1929


 Řádu německých rytířů hrad patřil téměř dva a půl století. S příchodem nacismu a 2 sv. války se vše začalo obracet. V okupovaném pohraničí České republiky uvalili nacisté koncem října 1938 na majetek Řádu německých rytířů nucenou správu a dne 27. 2. 1939 byl Řád ze strany nacistů zrušen a jeho majetek zabaven. Řádu v té době patřil hrad s okolím a jedním polesím v celkovém rozsahu 29 ha. Hrad byl spravován z Dlouhé Loučky a do říšsko - německých rukou se dostal již těsně před březnem 1939. Pro okolí zůstalo však ještě nějaký čas při starém. Dne 15. 3. 1939 začalo německé vojsko obsazovat zbývající část území, projela jedna vojenská kolona také Bouzovem.
Zabavený majetek Řádu nedoznal hned po okupaci viditelných změn, ale i to se brzy změnilo. 1. 10. 1939 převzala kompletně hrad nacistická organizace SS. Což i znamenalo jeho uzavření pro veřejnost. V průběhu druhé světové války byl předán do správy Hlavnímu hospodářskému a správnímu úřadu SS (SS Wirtschafts - Verwaltungshauptamt) ten ho svěřil tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky se sídlem v Berlíně (Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler). Sídlila tam jen správa lesů, hradu a hospodářství (SS – Hlavní úřad zemědělské správy) nikoliv vojenská posádka. Výše uvedené společnosti patřila i myslivna č. p. 26 na okraji Javoříčka, postavená v roce 1909. Proto nosili Němci a Rakušané na hradě Bouzov uniformu SS a nosil ji i lesní správce Othmar Victora, který s rodinou obýval javoříčskou myslivnu od roku 1944 (na Bouzově od září 1942). Podle některých svědectví byl arogantním člověkem a aktivním nacistou. Oproti tomu jeho manželka Hilda Victorová (později zastřelena partyzány) byla považována za krásnou mladou ženu, která nacistické postoje nesdílela. Dle jiných zdrojů zase prý Victorová udržovala tajné styky s SS, zatím co se na oko stavěla přátelskou vůči Čechům a partyzánům. Existují však i doklady, že hrad Bouzov byl využíván také jako skladiště instituce nazývané Zentralamt für Regelung der Judenfrafe a byly zde sváženy cenné předměty, nábytek, koberce a obrazy a také majetek převážně holandského původu. Funkci správců vždy vykonávali funkcionáři SS. Mezi prvními to byli von Wuttenau a Emil Ratz, později Fritz Rapp, Karl Giese a koncem války Obersturmbahnführer SS Emil Büsch.


 Také je nutno odmítnout neoprávněné dohady, že hrad byl darován Hitlerem osobně říšskému vedoucímu SS Heinrichu Himmlerovi a ten se do Bouzova zamiloval a hodlal z něho zřídit jeden z hradů SS. Došlo k tomu nejspíše proto, že byl nejvyšším pohlavárem SS.
Mezi rozdílné informace také patří, že Himmler na hradě skutečně několikrát pobyl. Hovoří se o roku 1940 a i 1943. Potvrzovat by to mělo i například hlášení okresní čety, velitelství v Litovli ze dne 4. 10. 1940. Tato líčí pobyt nejvyššího pohlavára SS a šéfa německé policie:
 "Hlásím, že dne 2. října 1940 na večerní hodiny byla ohlášena návštěva hradu Bouzova a okolí (okres Litovel) panem říšským ministrem bezpečnosti Himmlerem, za přítomnosti p. státního tajemníka K. H. Franka a průvodu."
Dne 5. října 1940 Himmler odcestoval do Berlína.


 V prvních letech okupace velmi často vlály na věžích hradu prapory na oslavu vítězství nacistických vojsk v celé Evropě, zatímco český život v podhradí byl postupně likvidován. V lednu 1945 se na Bouzov nastěhoval jako správce Obersturmbahnführer SS Emil Büsch a v březnu několik dalších příslušníků SS. Šlo asi o ochranu na hradě shromážděného majetku a přípravu jeho evakuace. Vzhledem k tomu byla i přeložena četnická stanice z městečka přímo do objektů hradu. Později si Büsch vyžádal z důvodu aktivity partyzánů další posily v síle asi 30 mužů z protipartyzánského komanda v Konici. Větší posádka na hradě nebyla, i když se takové informace ze starší doby objevují.
V druhé polovině dubna 1945 byly nakradené cennosti postupně odváženy z hradu dále na západ, zejména na hrad Kranisfeld v Duryňsku, do Quedlinburgu v oblasti Harzu a nakonec do Berchtesgadenu v předhůří Alp. Již 30. 4. odjel z Bouzova dosavadní správce Büsch, po něm 2. 5. příslušníci Jagdkomanda z Konice a nakonec 3. 5. poslední členové SS správy hradu s vedoucím skladů M. Zimmermannem. Hrad téměř osiřel.


 Ale hned v pátek 4. 5. přijela do Bouzova celá kolona s uniformovanými a civilními příslušníky SS (někteří z bývalých Sudet a z Olomouce ovládali výborně češtinu), gestapa, policie, vlasovci a vězni, kteří byli chyceni. Po letech bylo zjištěno, že šlo o více jak 80ti člennou skupinu stíhacího komanda pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna, součást komanda pro zvláštní určení číslo ZbV 43. (Zur besonderen Verwendung - Kommando 43) velitele SS Sturmbannführera W. Brandta, která utíkala před Rudou armádou z jihomoravského Kyjova a Litenčic na Kroměřížsku. Po příjezdu začali příslušníci komanda v prostorách hradu pít a řádit (demolovali místnosti předhradí), zatím co vězně zavřeli do jednoho skladu cementu v předhradí. Také byla vyslána asi 20ti členná průzkumná hlídka směrem k Javoříčku, která se potkala s partyzánskou skupinou Jermak - Fursenko, která v oblasti působila. Několik jejích členů se nevrátilo, což vyvolalo odpověď. Hovoří se také ale o více možných příčinách např. pomsta za zavraždění rodiny lesníka Victory 10. 4. 1945 a za partyzánskou likvidaci dvaceti německých vojáků u Věžnického mlýna počátkem roku 1945). Následně byly Egonem Lüdermannem přivolány posily z Litovle a snad i Jagdkomando z Konice a policejní pluk SS 21 z velitelství v Ludmírově. Ty v časných ranních hodinách v sobotu 5. 5. 1945 vyrazili směrem k Javoříčku, které před devátou hodinou kompletně obklíčili. Ženy a děti vyhnali za ves (musely opustit osadu údolím potoka směrem k Veselíčku nebo cestou na Střemeníčko), dobytek vyvedli z chlévů. Všechny domy byly vypáleny krom školy, kaple, jednoho domu se stodolou a částečně hotelu. Celkem 34 domů. Bez milosti a slitování bylo popraveno 38 mužů nad 15 let. První byl zastřelen rolník z Veselíčka, který se ráno vydal do javoříčského lesa pro dřevo. Z javoříčských mužů byl propuštěn jako svědek pouze Jaroslav Dokoupil. Akce byla ukončena po 13 hodině. Všechny oběti byly pohřben o dva dny později do společného hrobu přímo v obci. U hrobu byl vztyčen prostý vysoký dřevěný kříž. Akce byla ukončena po 13 hodině. Vrazi údajně mluvili německy, ukrajinsky, rusky a česky. Hovořilo se také, že mezi přibližně 15 příslušníky komanda byl Othmar Victora, kterému partyzáni zastřelili ženu a děti a tím se tedy chtěl pomstít. To ale nebyla pravda, což se později dokázalo. Někteří se však stále domnívají, že jej ten den viděli na vlastní oči. Počty příslušníků vražedného komanda ZbV 43 se z výpovědí svědků a v dokumentech liší. Stejně tak jako počty partyzánů, kteří v noci Javoříčko opustili.
Lüdermannovo komando se vrátilo zpět na hrad Bouzov a pokračovalo v pití a řádění. Druhý den byli na hrad přivezení vězni propuštěni (jeden byl zastřelen - stavební asistent S. Sedláček). Komando 60 - 70 příslušníků SS se čtyřmi koňskými popotahy odjelo i s kořistí z Bouzova. Náklad, nejspíše naloupené předměty a cennosti, pak přeložili na nákladní automobily. Chtěli se dostat do amerického zajetí, a tak se komando dostalo do konce války až k Litomyšli. Z části vražedného komanda ZbV 43 byl po válce dopaden a odsouzen jediný příslušník Willi Kunze (bývalý rytec skla z Nového Boru). Tvrdil, že v Javoříčku nestřílel, jen zapálil jedno stavení. Kunze byl rytcem skla, sloužil v československé armádě. Když ztratil zaměstnání, přihlásil se do služeb kriminální policie a do srpna 1944 působil v Liberci. K jednotce zvláštního určení byl převelen až v březnu 1945. Potrestán byl také bývalý lesník Othmar Victora, který se však vypálení neúčastnil. Velitel Egon Lüdemann z našeho území zmizel. Naposledy spatřen 10. 5. 1945 v civilním obleku v Čáslavi. Přesto byl ve druhé polovině roku 1945 zajištěn a zadržován nejdříve v intervenčním táboře v Neumünsteru ve Šlesvicku - Holštýnsku, později v obdobném zařízení v někdejší věznici v Hamburku. Byl zapsán na listinu válečných zločinců a po shromáždění důkazů o jeho zločinech a ověření místa pobytu požádaly československé úřady začátkem roku 1948 o vydání. Odhalen nebyl, a to ani při obnoveném vyšetřování v 70. letech. Pátrání zůstalo bezvýsledné a českoslovenští vyšetřovatelé případ z právního hlediska uzavřeli v roce 1983. Zmizel také jeho přímý nadřízený major Werner Brandt. Kdosi ho spatřil v uniformě prostého vojína u Golčova Jeníkova.


hrad bouzov, castle bouzov, burg bouzov, ss nazi bouzov 1940 1941 1942 1943 1944 1945 hrad bouzov, castle bouzov, burg bouzov, hrad bouzov vypálené javoříčko, válka, ww2, ss

Řádový hrad Bouzov - Napola (2003) / Vypálená obec Javoříčko


 Rudá armáda se blížila a Bouzov byl od neděle 6. 5. 1945 svědkem rychlého ústupu německých jednotek. Zároveň utíkalo i mnoho německých civilistů ze severní Moravy a Slezska a na poslední chvíli zde prošel pod dozorem i zástup sovětských zajatců. Německé vojsko zabralo budovu měšťanské školy a ještě v úterý 8. 5. rozestavělo v okolí minomety a připravovalo se na boj. Teprve ráno 9. 5. ustoupily poslední nacistické jednotky a kolem 11 hodiny oznámila hlídka na věži hradu blížící se postup rudoarmějců. Kronikář zapsal tyto historické okamžiky takto:
 "První vjel do městečka tank, pak auta, motocykly a opět auta plná vojáků Rudé armády. Kolem silnice se utvořily řady občanů, děti s praporky a prapory. Slzy, radost, smích, jásavé volání, nezapomenutelný obrázek této chvíle".
Osvobozování Bouzova i jeho okolí probíhalo v rámci Pražské operace vojsk 4. ukrajinského frontu Rudé armády, přičemž zdejší vesnice byly osvobozovány jednotkami, které se na křídle zúčastnily silného bojového úderu vedeného od Olomouce směrem na Litovel, Mohelnici, Moravskou Třebovou. Rychlý útěk skupin německé armády, které se marně pokusily zadržet postup rudoarmějců tankovým přepadem u Střelic, způsobil, že Bouzov i okolní obce byly osvobozen bez boje.
Hrad tak byl ušetřen před případným poškozením nebo zničením boji. Mnoho historických památek takové štěstí nemělo a tak zkáze neunikl např. Řádový hrad Malbork (Marienburg). To, že hrad patřil přímo pod správu SS - Heinricha Himmlera zachránilo většinu vybavení hradu před rabováním, jak se tomu dělo jinde.
Obyvatelé Bouzova tak mohli hromadně vítat své osvoboditele na náměstí, kde na neopakovatelném spontánním shromáždění vyjádřili jejich zástupci v proslovech hlubokou vděčnost a poděkování všech za osvobození.



[7]  [9]