† Řádový hrad Malbork (Marienburg) †

"Ex Luto Marienburg"

Autor: www.Deutscher-Orden.cz


Neneseme zodpovědnost za aktuálnost údajů, které se mohou průběžně měnit např. ceny, otevírací doba apod.
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.

Předválečná obnova hradu a blížící se zkáza

 Hrad postupně chátral, začal být opravován až kolem roku 1804, kdy byl i vyhlášen historickou památkou. Jmenována byla "Výkonná rada rekonstrukce hradu" a ředitelem prací byl zvolen inženýr architekt August Gersdorff.


 Zabezpečovací a konstrukční práce pak pokračovali za pomoci slavného malíře a architekta Carla Friedricha Schinkela, historika Johannese Voigta a pastora, nadšence historie Řádu německých rytířů Ludwiga Haeblera. Z hradu byly odstraněny pozůstatky tkalcovských dílen, byly položeny nové keramické podlahy a vchody byly vybaveny dveřmi. V letním a zimním reflektáři byly instalovány nové vitráže znázorňující výjevy z historie řádu. Na Horním hradě byla přeložena střecha a v roce 1842 byla obnovena-postavena hlavní novogotická věž. Tato práce byla později kritizována, protože na mnoha místech byla nepodložena restaurátorským průzkumem a měla fantasticko-romantický charakter. Kontroverzí mezi historiky byla i stavba nového štítu nad Velkou komendou, která je součástí Středního hradu. Gersdorffem bylo později vysvětleno, že odpovídá středověkému štítu ošetřovny. Výše uvedená kritika se však netýkala pouze tohoto, ale všech ostatních prováděných prací.



malbork opravy hradu rok 1885

Opravy hradu Malbork, rok 1885



 Práce pokračují i ve 2. pol. 19. století Ferdinandem Quastem (první restaurátor Pruska), který kritizoval dřívější podobu rekonstrukce hradu. Ten převzal vedení prací a z jeho iniciativy byla ukotvena západní stěna Velkého reflektáře a doplněny nedostatky mozaiky Panny Marie s Ježíškem na východním průčelí zámeckého kostela. Tento projekt byl realizován ve spolupráci s mistry z Benátek. Tedy odkud pocházela původní mozaika, která byla na sochu umístěna před 500 lety.


 V letech 1868 – 1869 byl hrad prohlédnut tajným stavebním poradcem Hermannem Blankensteinem. Jeho práce a oslavy, které se konaly v Malborku v září 1872 k příležitosti 100. výročí návratu západního Pruska do Pruského království, vyvolaly novou vlnu zájmu o toto hlavní sídlo Řádu německých rytířů mezi historiky. V roce 1881 se vláda rozhodla zahájit obnovu kostela Panny Marie Horního hradu. Práce tak byly financovány především z pruského rozpočtu, ale později byla rekonstrukce hradu financována i z loterií pořádaných od roku 1886. A to po vzoru loterie z roku 1881, která podpořila přestavbu katedrály v Kolíně nad Rýnem. Finanční prostředky také přispěly k zachování starých nástěnných maleb, nákupu starých zbraní, archivních dokumentů, knih, obrazů atd.


 Až metodická a mimořádně pečlivá práce svědomitého Carla Steinbrechta (* 22. září 1849 v Tangermünde; † 3. července 1923 v Malborku), který tomuto hradu zasvětil celý svůj život, umožnila celkovou rekonstrukci hradního souboru v letech 1882 - 1921. Jeho mottem bylo: "Žádný krok v jiném než historickém duchu".
Steinbrecht navštěvoval gymnázium kláštera Panny Marie v Malborku a po střední škole byl dobrovolníkem ve francouzsko-německé válce. V letech 1871 - 1874 studoval architekturu na berlínské Akademii architektury. Velké zkušenosti získal během studijních cest do Itálie a Řecka. Později pracoval na Ministerstvu pruské kultury v Berlíně. Měl za úkol popsat dochované pozůstatky budov Řádu německých rytířů ve východním a západním Prusku. S tím začala i jeho dlouholetá práce na obnově hradu Malbork. Jeho zásluhou vznikla i mimořádně cenná dokumentace "Marienburg výstavba 1912", zahrnující portfolio fotoalb, ve kterých je postup restaurátorských pracích v období 1882 - 1918, včetně nejdůležitějších událostí v dějinách hradu. Dokumentace obsahuje také výkresy a architektonické plány, zahrnují prezentace interiéru, exteriéru, sochy, kamenné a řezbářské práce, včetně vybavení. Podrobné plány pomáhají v současné době památkářům a vědcům v jejich komplikovaném úsilí - obnovení slávy hradu. Přestavba hradu Malbork také zvýšila značný zájem císařské rodiny. Vilém II. navštívil hrad více než 30x. Při jedné slavnostní návštěvě hradu císařem, bylo Carlu Steinbrechtovi "odpuštěno" faux-pas, kdy přišel ve starém kabátu a zničeném plstěném klobouku. Carl Steinbrecht byl nazýván jako "zachránce Malborku". Byl to skromný člověk a s prací přestal až na základě svého zdravotního stavu. Získal mnoho ocenění a medailí, které mu byly uděleny jako uznání za jeho dlouholetou činnost. Na hradě je proto také umístěna pamětní deska na jeho počest.


 Základní práce na Horním Hradu byly dokončeny do roku 1900. Přestavěno nebo obnoveno bylo několik klíčových interiérů - kostel Panny Marie, kaple svaté Anny, kapitula, kuchyně, jídelna a společenská místnost kláštera. Práce na Středním hradě pokračovaly až do roku 1918 a restaurováno bylo východního křídlo s Bartolomějskou kaplí, Velká komenda, ošetřovna-nemocnice a západní křídlo s Velkým reflektářem. Výjimkou byl vnitřek paláce velmistrů, který zůstal tak, jak byl přestavěn v první polovině 19. století.


 V roce 1922 Carl Steinbrecht zemřel. V jeho díle pokračoval regionální hlavní stavitel Bernard Schmidt (* 26. září 1872 v Bernburgu; † 11. února 1947 v Husum). Pod jeho vedením byla v roce 1922 dokončena přestavba kaple svaté Kateřiny. O čtyři roky později byly přestaveny věže Plauena a v roce 1931 byla dokončena Nová brána, také známá jako brána Hindenburg.
Přestavěné objekty byly vybaveny nábytkem a byly používány jako muzeum. To dalo návštěvníkům představu o tom, jak středověký hrad sloužil a seznámil je se způsobem života bratrů řádu. Takové využití gotické stavby se setkalo s obecným společenským uznáním. Občané Malborku a jeho okolí byly hrdí na tuto jedinečnou rekonstrukci a bohatě vybavený hrad-klášter v Prusku, který lákal turisty z celé země.
Mezi nejcennější sbírky patřila sbírka zbraní zakoupená v roce 1896 od známého pruského sběratele Theodora von Blella. Obsahovala exponáty z obou dob Římské říše, Keltské a zbraně z východní Asie. Další cennou sbírkou byly mince shromážděné tajným poradcem Dr. Maxem Jaquetem, mající počet asi 10.000 kusů! Dále sbírka obsahovala gotické sochy, působivou archeologickou sbírku z bývalého kláštera, glazované dlaždice císařského paláce v Pekingu, několik cihel z Velké čínské zdi s nápisy a vzácné okřídlené oltáře z let 1370 – 1380 a 1504. V jedné z rekonstruovaných vnějších budov hradu bylo zřízeno Heimatmuseum - druh regionálního domu hmotné kultury a artefaktů obyvatel Żuławy a města Malbork. V archívu věže Klíště pak byla uložena řada cenných dokumentů, včetně polské královské listiny města.
Práce probíhali až do roku 1944, kdy byly téměř zcela dokončeny. Díky Carlu Steinbrechtovi a Bernardu Schmidtovi získal hrad zpět svoji středověkou podobu.



malbork pracovna restaurátorů hradu rok 1913

Pracovna restaurátorů hradu Malbork, rok 1913



[7]  [9]