Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem

Autor: Mgr. Jarmila Šuráňová

Olomouc 2008


Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.


1. ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ

 Po ovládnutí Palestiny muslimy vznikaly ve středověku postupně tendence osvobodit Svatou zemi a Svaté město z islámského područí a navrátit je do rukou křesťanů. Tak došlo ke známým vojenským tažením, které vešly do dějin pod názvem křížové výpravy. To přispělo i k založení několika duchovních rytířských řádů, které měly za úkol ochraňovat poutníky ve Svaté zemi a bránit nejen je, ale i svatá křesťanská místa mečem.

 Řád německých rytířů vznikl v roce 11901 během třetí křížové výpravy při obléhání přístavního města Akkonu křesťanskými vojsky. Jak už název napovídá, byl založen německými kupci z Lübecku a Brém, a to jako špitální bratrstvo, jemuž patřil polní lazaret, kam přijímali především ty účastníky křížových výprav, kteří se nakazili nějakou infekční chorobou.2

 Již 6. února 1191 vzal toto špitální bratrstvo pod svou ochranu papež Klement III. a v duchovní rytířský řád pak bylo toto společenství přeměněno podle vzoru dvou známějších bratrstev – templářů a johanitů a po převzetí jejich řádových stanov. Tuto změnu schválil dne 19. února 1199 také papež Inocenc III. a Řád německých rytířů se chopil úkolu boje za věřící.3

 Podle templářů přijal Řád německých rytířů, jehož původní název zní Deutsches Hospital St. Mariens von Jerusalem, také svůj oděv. Jedná se o dlouhý bílý plášť, na němž je však na rozdíl od červeného templářského kříže kříž černý.4


ritter brustkreuz profeßkreuz kreuz professed knight priest cross náprsní profesní kříž kněží a rytířů

Současná podoba kříže z oděvu Německého řádu. Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský.
Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 4.



 Již jako rytířský řád se začali němečtí rytíři poměrně rychle šířit z Palestiny do Evropy, takže k roku 1300 uvádí Marian Tumler už 300 komend5 po celé Evropě. Do Čech se řád dostal celkem brzy po svém založení, a to již kolem roku 1203, kdy přišel přes Vídeň do Prahy a Opavy.6 Majetek v Opavě, získaný od Přemysla Otakara I. a jeho bratra markraběte Vladislava Jindřicha, potvrdil řádu 15. dubna 1204 papež Inocenc IV. Původní centrum však bylo v Praze.7

 Na počátku 13. století byli němečtí rytíři pozváni uherským králem Ondřejem II. do Sedmihradska, aby zde šířili křesťanství a chránili zemi před nájezdy Kumánů. Protože se však snažili o získání autonomie pro území jim svěřené, byli nedlouho poté nuceni zemi opět opustit a přijali pozvání polského knížete Konráda Mazovského, aby se usídlili v Polsku a pomohli v bojích proti pohanským Prusům.8 Prusové byli i přes silný odpor nakonec poraženi a na jejich území pak vznikl pruský řádový stát a došlo k zakládání většího počtu hradů, z nichž Marienburg se stal roku 1309 sídlem velmistra.9

 Ve východním Pobaltí však působil ještě jiný rytířský řád, a to Řád mečových rytířů. Ti se ale po katastrofální porážce u Saule v roce 1236 rozhodli sloučit s Řádem německých rytířů a od roku 1237 tak tvořili jeho autonomní součást. Na území dnešního Lotyšska a Estonska tedy vznikl druhý řádový stát.10

 Koncem 14. století došlo k vytvoření personální unie Polska a Litvy sňatkem královny Hedviky a litevského velkoknížete Jagiella, čímž začala také christianizace litevského území. Této situace využil Jagiellův bratranec Vitold, který si nárokoval Litvu a titul jejího velkoknížete. Postavil se do čela odporu proti řádu, který projevoval zájem o Žmuď,11 což bylo území mezi oběma řádovými státy. Postupně tak vypukly boje o území ve východním Pobaltí, jež vyvrcholily 15. července 1410 bitvou u Grunwaldu, která pro řád znamenala katastrofální porážku.12

 Tuto krizi však řád překonal a pruské území ztratil až ve 20. letech 16. století, kdy tehdejší velmistr Albrecht braniborský přestoupil k luterství a nechal si polským králem udělit toto území v léno.13 Po sekularizaci bývalého řádového státu, se sídlo velmistra přesunulo do Mergentheimu v Bádensku - Württenbersku.14

 K dalšímu přesunu velmistrova sídla došlo až v roce 1809, kdy Napoleon dne 24. dubna rozkázal řád ve všech státech Rýnského spolku rozpustit. Řád německých rytířů tak zůstává zachován jen na území habsburské monarchie a své nové sídlo nachází ve Vídni.15

 Další velké změny řád zaznamenal ve 20. století. Nejprve došlo krátce po vzniku Československé republiky, v roce 1923, k abdikaci posledního velmistra-rytíře arcivévody Evžena Habsburského a řád se začal soustředit čistě na duchovní službu. V souvislosti s opuštěním rytířského elementu došlo v roce 1923 ke změně názvu tohoto společenství, které místo označení Řád německých rytířů přijalo název Německý řád.16

 Ve 30. letech byl v souvislosti s nástupem nacistů zabaven řádový majetek a nakonec došlo i k rozpuštění řádu. Ten však po válce obnovil svou činnost a usiluje o navrácení konfiskovaného majetku. Dnešní Německý řád se snaží svou činností naplňovat smysl svého hesla "Léčit a pomáhat".17



 1 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 6.
 2 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 17.
 3 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und
   Schlesiens. Str. 3.
 4 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 7-8.
 5 Komendami se nazývají domy tohoto řádu.
 6 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 2.
 7 http://www.nemeckyrad.cz/historie.asp?id=13
 8 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 13-14.
 9 Tamtéž. Str. 48.
10 Tamtéž. Str. 16.
11 Žmuď je historické území na severozápadě dnešní Litvy. Původně byla tato oblast osídlena baltskými kmeny Žemajtů (odtud název),
    v polovině 13. stol. zde vzniklo samostatné knížectví.
12 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 49-52.
13 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 56-57.
14 Tamtéž. Str. 65.
15 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 74-75.
16 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 44.
17 http://www.nemeckyrad.cz/historie.asp?id=20



[1]  [3]