Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem

Autor: Mgr. Jarmila Šuráňová

Olomouc 2008


Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.


III.3. Norbert Klein velmistrem Řádu německých rytířů


 Jak již víme z předchozích kapitol, Norbert Klein vstoupil do Řádu německých rytířů 16. října 1887, tedy několik dnů před svými jednadvacátými narozeninami, řádové sliby pak složil 18. října 1892.

 Řadu let vykonával kněžskou funkci v Opavě, v roce 1917 přebral brněnskou diecézi a stal tamním biskupem. Zajímavá je také jeho činnost v Řádu německých rytířů.

 Dne 21. května 1921 nařídil velmistr Evžen Habsburský jednání kapituly a jako hlavní cíl této schůzky určil volbu zástupce velmistra, který měl provádět vizitace konventů bratří a sester. Na post tohoto generálního vizitátora byl valnou většinou zvolen právě biskup Dr. Norbert Klein a v této funkci jej arcivévoda Evžen potvrdil 25. května 1921.63

 Již v té době se stávající velmistr Evžen potýkal s problémy, které vyvstávaly díky jeho původu – habsburský rod byl po zániku monarchie v nevelké oblibě a námitky řádu, že němečtí rytíři jsou duchovním společenstvím spjatým s habsburským domem pouze díky svým velmistrům, nebyly příliš přijímány. Velmistr Evžen Habsburský proto pro usnadnění situace 19. dubna 1923 abdikoval a novým velmistrem Řádu německých rytířů, který téhož roku mění svůj název na Německý řád, byl zvolen brněnský biskup Dr. Norbert Klein.64 K volbě tohoto nového velmistra, prvního klerikálního velmistra řádu, došlo 30. dubna 1923.65

 Slavnostní intronizace do úřadu proběhla na řádovém zámku v Bruntále ve čtvrtek 27. září 1923. V 9 hodin ráno se z bruntálského zámku vydal ke kostelu slavnostní průvod v tomto složení: vpředu byl nesen kříž, za ním se řadilo úřednictvo, řádové sestry, katoličtí duchovní a kněží, 4 rytíři Německého řádu a nakonec Norbert Klein v doprovodu převorů z Opavy, Tyrol a Jugoslávie. Po slavnostních obřadech se pak průvod odebral z kostela zpět do zámku, kde celá slavnost pokračovala.66
 Ve své intronizační řeči nový velmistr prohlásil, že všechny své síly věnuje službě řádu a že se bude snažit o to, aby řád plnil dávné cíle, především duchovní službu lidu. Již v předvečer své intronizace však Dr. Klein krátce promluvil k lidem z balkonu bruntálského zámku. Pozdravil obyvatele města Bruntálu a vyjádřil svou naději na pokračování duchovní a charitativní činnosti řádu ve stopách předchůdců.67

 Během působení v čele Německého řádu se musel Norbert Klein vypořádat s několika záležitostmi či problémy, které měly pro řád větší či menší význam. Především se potýkal se svým zhoršujícím se zdravotním stavem. Jak víme z předešlého výkladu, trpěl cukrovkou a vodnatelností. Nyní, když vykonával již dva zodpovědné úřady současně a musel každému z nich věnovat dostatečnou pozornost, docházelo u něj postupně ke zhoršování nemoci a to ho nakonec donutilo podat do Říma rezignaci na úřad brněnského biskupa.

 Roku 1926 tedy ukončil svou činnost v čele brněnské diecéze a již jako velmistr Německých rytířů odešel do Bruntálu, kam byla 15. července 1926 přemístěna velmistrovská kancelář.68

 Událostí bezprostředně ovlivňující řád pak byla problematika řádových právních statut. Po rozpadu habsburské monarchie, vzniku nástupnických států a odstoupení posledního rytíře z čela řádu bylo nezbytně nutné nově ustanovit statuta změnivšího se společenství s poukazem na to, že řád definitivně opouští dosavadní rytířský element a hlavními cíli jsou nyní duchovní a humanitární činnost.

 Generální kapitula Řádu německých rytířů rozhodla v souvislosti s odstoupením velmistra Evžena Habsburského a nástupem biskupa NorbertaKleina na jeho místo v roce 1923, že se změní stanovy řádu. Rytířská složka zmizela i z názvu řádu, který je od té doby označován již jako Německý řád.69

 Právní hledisko, že lenní vztah Německého řádu k habsburské monarchii neměl charakter skutečného lenního poměru, uznaly koncem roku 1927 i nástupnické státy. Také prohlásily, že řád nebude díky své charitativní činnosti nadále zakoušet útoky ze strany státu, ale naopak má být podporován.70

 Potřebné změny týkající se přeměny řádu pak schválil dne 27. listopadu 1929 i papež Pius XI.71

 Jako hlavnímu představenému Německého řádu bylo Kleinovou povinností také například blahopřát jménem celého společenství papeži Piu XI. k jeho 70. narozeninám v roce 1927.72

 O rok později, 1928, podnikl Norbert Klein cestu do švýcarské Basileje, kde se setkal se svým slavným předchůdcem Evženem Habsburským. Spolu s ním pak několikrát navštívil tamní nově vystavěnou nemocnici svaté Kláry, jejíž stavbu a vývoj přímo podporoval arcivévoda Evžen. Oba hosté si pak nechali popsat dům a provoz v něm do nejmenších podrobností.73 To svědčí o upřímném zájmu velmistra Kleina o charitativní činnost a zdravotní péči pro nemocné, která je na základě řádového hesla "Léčit a pomáhat" jednou z povinností Německého řádu.

 Další problémem, kterým se musel Norbert Klein chtě nechtě zabývat byla pozemková reforma74 prováděná mladým československým státem ve 20. letech 20. století. Jejím úkolem bylo omezení soukromého pozemkového vlastnictví a rozdělení zabrané půdy mezi drobné rolníky, kteří právě kvůli nedostatku půdy odcházeli do průmyslových center a docházelo tak k vylidňování venkova. Zákon určoval, že má být zabrán soukromý pozemkový majetek o výměře nad 150 hektarů zemědělské nebo 250 hektarů veškeré půdy.75

 Jelikož Německý řád patřil díky svému rozsáhlému majetku k velkým pozemkovým vlastníkům, je zřejmé, že se jej pozemková reforma rovněž dotkla. K roku 1919, kdy se začalo s pozemkovou reformou, se uvádí, že řád byl vlastníkem bezmála 27 000 ha půdy, z čehož větší část byla ve Slezsku, zbytek na Moravě.76 Během velmistrovského úřadu Norberta Kleina byla pozemková reforma již v plném proudu a dle původních záměrů měl řád na svých velkostatcích přijít zhruba o 26 500 ha půdy. Norbert Klein se tedy potýkal s postupnými ztrátami některých pozemků, a to převážně na svém sídelním velkostatku Bruntále, dále na velkostatku Bouzov či Dlouhá Loučka. Pravdou ovšem je, že do roku 1933 nebyly ani zdaleka původní cíle reformy splněny. Německý řád totiž k tomuto roku dosud hospodařil na obrovské ploše o celkové výměře 22 937,21 ha.77 Je tedy zřejmé, že první Československá republika nebyla dostatečně schopna ujmout se tohoto hlavního a zásadního úkolu, který si v roce 1919 předsevzala.

 K dalším záslužným činům Norberta Kleina patří například rozšíření a vybavení řádové nemocnice v Opavě, kde se sám léčil, nebo vystavění lázeňského hotelu v řádových lázních Karlova Studánka. Těmito akty se tak Dr. Klein snažil plnit cíle svého duchovního řádu, jehož úkolem je kromě duchovní kazatelské činnosti také práce charitativní a humanitární pomoc.78

 Zdravotní stav velmistra se ovšem v roce 1932 zhoršil natolik, že když mu MUDr. Hans Schwarz již uvedenou zdravotní zprávou zakázal úřední činnost a jakékoliv rozčilení, uchýlil se Norbert Klein k důležitému kroku: dne 30. září 1932 požádal generální kapitulu v Opavě o dovolenou na neurčitý čas a o ustanovení generálního vikáře do té doby, než mu jeho zdraví opět umožní plně převzít vedení úřadu velmistra Německého řádu. Generální kapitula proto volbou dosadila do úřadu generálního vikáře dosavadního prvního generálního radu Paula Heidera z Opavy79. Velmistrovo zdraví se však nelepšilo, naopak se velmi zhoršilo a zdravotní komplikace nakonec způsobily 9. března 1933 jeho smrt.

 Význam Paula Heidera spočívá především v tom, že po smrti Norberta Kleina převzal jeho velmistrovský úřad a stal se v pořadí druhým klerikálním velmistrem Německého řádu.80



63 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 10-11.
64 Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1739-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92.
65 Demel, B.: Der Deutsche Orden in der ČSR 1918-1939. In: Politický katolicismus v nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918-1938. Str. 133.
66 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.
67 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.
68 Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1793-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92.
69 Tamtéž.
70 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 86.
71 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Mähren und Schlesien. In: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau. XXXII/1991. Str. 65.
72 Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1739-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92.
73 Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 62.
74 Zákon o pozemkové reformě (záborový zákon) byl dle návrhu agrárníků přijat 16. dubna 1919. Přejímat a přidělovat půdu měl jménem státu Státní pozemkový úřad, který vzniká téhož roku. Když ve 30. letech pozemková reforma končí, zaniká roku 1935 také pozemkový úřad.
75 Voženílek, J.: Pozemková reforma v Československé republice. Str. 25.
76 Voženílek, J.: O rozdělení velkostatků k účelu vnitřní kolonisace v Československé republice. Str. 17 – 18.
77 Červinka, E.: Jak byla provedena pozemková reforma na velkostatcích římsko-katolické církve. Str. 22-23.
78 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 17.
79 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 110.
80 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 12.



[5]  [7]