† Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalemské †
(sestry Řádu německých rytířů)
pronásledování a proces
Autor: Ministerstvo kultury - odbor církví, ÚSTR, ABS, vyšetřovací spis, rozsudek.
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého
obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho,
jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky
a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.
Jako u všech dále citovaných materiálů z provenience StB je třeba počítat s jistou dobovou stylizací a vlastní tvorbou zapisovatelů či zapisovatelek. Citace jsou uváděny v původní verzi bez úprav odpovídajících současným pravidlům pravopisu.
Obsah:
Úvod - první velký skupinový proces str. [1]
1. S. Hedvika Virgilia Moravcová str. [2]
2. Sestry řádu a souhrn str. [3]
3. Rozsudek procesu Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské - Anežka Witková a spol. str. [4]
4. Plán Státní prokuratury na konání procesu str. [5]
5. Informační zpráva generálního prokurátora o stíhání str. [6]
6. Článek o revizi falešných obvinění str. [7]
Úvod - první velký skupinový proces
První velký skupinový proces s řeholnicemi v českých zemích proběhl v Opavě 23. - 26. února 1952, a to s devíti sestrami Řádu německých rytířů, jež pracovaly jako ošetřovatelky v bývalé řádové nemocnici v Opavě, a s familiářem Německého řádu P. Jindřichem Stuchlíkem.
První velký skupinový proces s řeholnicemi v českých zemích proběhl v Opavě 23. - 26. února 1952, a to s devíti sestrami Řádu německých rytířů, jež pracovaly jako ošetřovatelky v bývalé řádové nemocnici v Opavě, a s familiářem Německého řádu P. Jindřichem Stuchlíkem. Státní soud odsoudil provinční představenou Antonii Anežku Witkovou za velezradu a vyzvědačství na 15 let, sestru Helenu Marii Knajblovou za velezradu na 10 let, ostatní řeholnice za trestný čin sdružování proti republice - Klotildis Ludmilu Moravcovou na 7 let, Giselu Anastazii Vaňkovou na 6 let, Reineru Margitu Podmanickou na 4 roky, Koletu Marii Beňovou na 6 let, Remigii Annu Axmanovou na 5 let, Inocencii Marii Dittmnerovou na 2 roky, Virgilii Hedviku Moravcovou na 1 rok.
Zatčení sester začátkem dubna 1951 souviselo s likvidačním zákrokem proti opavskému klášteru, obývanému od října navíc sestrami přivezenými z Bruntálu, Loučky a Uničova. 3. dubna 1951 večer odsud odvlekla Bezpečnost jen s nejnutnějšími potřebami všechny řeholnice a internovala je v bývalém klášteře františkánek v Hradci nad Moravicí. Následovalo zatýkání mezi internovanými sestrami.26
Provinční představená Anežka Witková byla obviněna, že se spolu s P. J. Stuchlíkem snažila r. 1947 zabránit zestátnění majetku řádu (např. zřízením samostatné provincie řádu v ČSR, intervencí u lidoveckých poslanců), že udržovala kontakt s velmistrem řádu Robertem Schälzkym a jeho nástupcem Tumlerem, jimž odeslala několik "špionážních" zpráv (zpráva o vizitaci, situační zprávy o stavu provincie), že během voleb v r. 1948 doporučovala řeholnicím, aby nevolily kandidátku Národní fronty, připravovala je na případ rozpuštění řádu a život v ilegalitě, a dále že údajné obdržela tajnou fakultu, jíž jí byla přiznána práva velmistra řádu.
U ostatních sester se monotónně objevu je obvinění z ukrývání řádového
majetku, z udržování kontaktu s odsunutými sestrami v Německu, případně účast
při odeslání zpráv do zahraničí:
"Trestná činnost pak zbývajících obviněných podobá se jako vejce vejci.
Jedná se vesměs o příslušnice Řádu německých rytířů, které před okupací sloužily
řádu i v jeho germanizačním úsilí (Z 30 řeholnic opavského konventu v r.
1950 bylo 20 české národnosti, 7 slovenské a 3 německé! Pozn. autora.),
které pak v okupaci sloužily nacistickému režimu, ale které po osvobození naší
vlasti nenašly kladný poměr k republice. Udržovaly písemné styky s odsouzenými
řeholnicemi, stály proti Katolické akci, mezi lidem rozšiřovaly poplašné zprávy,
věděly o všech nepravostech a nemravech řádu a pro případ rozpuštění řádu
ukrýváním svého i řádového majetku hleděly zabezpečit vytvoření ilegální
organizace bývalých příslušnic řádu, které se scházely, udržovaly spojení,
volily představené, získávaly mladé ženy pro myšlenky řádu a žily tak, aby se
mohly vrátit do komunity v případě zvratu našeho politického zřízení." 27
Tento proces viditelně směřoval k likvidaci vedení řádu, rozbití jeho struktur a měl řeholnice zdiskreditovat v očích veřejnosti. Je samozřejmé, že obětavá činnost sester v opavské nemocnici, kde působily dlouhá léta jako ošetřovatelky, staniční i vrchní sestry, stejně jako i v jiných domech, v nemocnicích a starobincích byla při přelíčení zamlčena nebo pošpiněna.
26 Jan, L. Skřivánek, F. Němečtí rytíři v českých
zemích, Synergon, Praha 1997, str. 114-115
27 SÚA, fond Státní prokuratura 1948-1952, rozsudek St. soudu v Praze
4 TS I 9/52, str. 15.