† Arcivévoda Evžen Habsburský †
- 58. velmistr Řádu německých rytířů
† 30. prosince 1954 Merano
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.
Rozloučení Lana a Innsbruck
Arcivévoda Evžen, poslední šlechtic a profesní rytíř v čele Řádu, zemřel 30. prosince 1954 v severoitalském Meranu, obklopen Řádovými bratry a sestrami.
Nejprve proběhlo rozloučení v řádovém kostele Sv. Kříže v Laně u Merana.
Rozloučení Lana
Tam byla rakev s ostatky posvěcena - požehnána J. Exc. velmistrem Řádu německých rytířů - Německého řádu, knězem Abt. Dr. Marianem Tumlerem OT.
Vznešený Habsburk se poté vrátil zpět do starobylého zemského hlavního města, kde tak dlouho žil, a které měl tolik rád. Od Lany až do Innsbrucku se rozezněly všechny zvony. Bylo uspořádáno smuteční rozloučení největšího rozsahu. Všechny veřejné, a i mnoho soukromých budov byly černě označeny, nebo měly červeno-bílo-červené vlajky na půl žerdi. Podél cesty se konala smutečních shromáždění za doprovodu hudby a zvonů. Padesát veteránů, kteří byli během první světové války pod velením arcivévody, doprovázeli jeho rakev na státní hranici. Většině z nich bylo mezi sedmdesáti a devadesáti lety. Arcivévoda byl laskavý a benevolentní velitel, který byl vděčný, a který si vysoce cenil jejich práce. Na Vánoce v roce 1915 arcivévoda věnoval všem spolubojovníkům na západní frontě železný prsten kovaný z italského projektilu s jeho podpisem, pro mnohé stále drahá vzpomínka na jeho osobu.
Zemská kaple, Innsbruck
Po převozu byla poté rakev vystavena v zemské kapli v Innsbrucku, a to ve středu od 14 - 19 hodin a ve čtvrtek od 9 - 14 hodin. Rakev byla umístěna pod černým baldachýnem a v čele katafalku byl znak Řádu německých rytířů. Na rakvi vedle řádových insignií byla položena maršálská hůl, klobouk a arcivévodova šavle. Stovky věnců pak vyplnily kapli včetně jejího nádvoří.
Dne 6. 1. 1955 se konalo hlavní rozloučení za účasti 35 tisíc lidí. Po předcházejícím obřadu v zemské kapli, kde zpíval nedostižný chlapecký sbor a při proměňování preludovaly varhany zcela tiše Haydnův hymnus "Bože, zachovej"...
Pohřební průvod, Innsbruck
Na den Tří králů, svátku zjevení Páně, se vydal nekonečný pohřební průvod ulicemi Innsbrucku k chrámu sv. Jakuba. I přes studený a vlhký zimní den trval pohřební průvod dvě hodiny. V čele smutečního průvodu pochodoval půl prapor četnictva pod vedením majora Seitze, na konci se střeleckou rotou s hudbou byla nesena deska s nápisem "polní maršál arcivévoda Evžen Rakouský", s květinami ozdobeným křížem, dále pak šli důstojníci staré armády v civilních šatech s jejich oceněními, zástupci studentských sdružení, sekulární kněží s biskupem Dr. Ruschem z Innsbrucku a příslušníci řádů, císařskými myslivci byla nesena na černém sametovém podnose arcivévodova maršálská hůl, na dalších osmi sametových podnosech byly umístěny řády a vyznamenání. A za nimi byl nesen velký erb Řádu německých rytířů.
Arcivévodova maršálská hůl
Na smutečním voze taženým 2 páry černých koní, byla položena rakev s maršálským kloboukem, jehož zelené peří vidělo bitevní pole na Balkáně a Soči, a osobní šavle. Za vozem pak šel J. Exs. velmistr Německého řádu s řádovými kněžími, habsburská rodina a šlechta ze všech zemí bývalé monarchie, zástupci arcidomu, vládní a městští činitelé. Neseny byly rovněž stovky vlajek, šavle taseny a skloněny dolů… vše za obrovské účasti obyvatel severního a jižního Tyrolska. Velmistr arcivévoda se za svého života těšil úctě a velké oblibě především u prostých lidí. Na mnoha místech nebyla tato oblíbenost dodnes přerušena.
U proboštského kostela sv. Jakuba, Innsbruck
Za doprovodu rakouské národní hymny byla rakev z vozu odnesena do zcela zaplněného proboštského kostela sv. Jakuba, nynějšího Innsbruckého Dómu.
Biskup Dr. Paul Rusch provedl druhé a poslední posvěcení - požehnání. Šavle se blýskla v zimním slunci a píseň "dobří kamarádi" rozezněla se znovu, vlajky byly skloněny dolů, příslušníci arcivévodova doprovodu odcházejí…
Večer byla rakev umístěna pod schodem vysokého oltáře kostela. Velký dojem dělalo nejen množství věnců, ale i fialová kytice od baronky Zoe von Schildenfeld - důvěrnice a správkyně majetku a domu, pozdější familiářky Řádu, které byl odkázán Evženův soukromý majetek.
Zádušní mše svatá byla sloužena v pátek 7. ledna v 9 hodin ráno v kostele sv. Jakuba.
Smuteční oznámení
V širokém okolí se pak následně konaly další zádušní mše a vzpomínkové akce. Jednou z nich byla zádušní mše pořádána dne 12. ledna 1955 v kostele svatého Petra ve Vídni, kterou celebroval J. Em. vídeňský arcibiskup a rakouský kardinál českého původu Theodor Innitzer za přítomnosti J. Exs. velmistra Řádu německých rytířů - Německého řádu Abt. Dr. Mariana Tumlera OT. Mezi dalšími přítomnými byl zaznamenán kancléř Ing. Raab, bývalý spolkový prezident Dr. Miklas, za spolkového prezidenta ředitel kabinetu Dr. Toldt, Dr. h.c. Manfred Mautner-Markhof, a mnoho členů Habsburského domu.
Vždy byla hluboce, dojemně vyjádřena a zdůrazněna podstata přísného náboženského rytířského Řádu, jehož první principy jsou poslušnost, přísný celibát a dobrovolná chudoba. Jen tři vysoké pojmy "Bůh, císař a vlast", polní maršál dal nerozdělitelně k dispozici všechny své síly, zřeknutím se vlastního rodinného štěstí. Jediný stylový konec mše byla "Tantum ergo" na melodii císařské hymny.
Velmistrovská hrobka
Podle svého přání byl arcivévoda a velmistr Řádu německých rytířů - Německého řádu pochován v impozantní hrobce, vytvořené v roce 1620 renesančním sochařem Kasparem Grasem, vedle prvního habsburského velmistra Řádu Maxmiliána III. (1558 - 1618) v proboštském kostele sv. Jakuba, nynějším Innsbruckém Dómě.
Je skvělé, že svědectví a život významných osobností neupadají v
zapomenutí. Německý řád a ostatní si neustále připomínají osobnost velmistra
arcivévody Evžena Habsburského. Nápis na věnci zvonu zhotovenému u příležitosti
padesátého výročí úmrtí arcivévody a velmistra Řádu německých rytířů hlásá:
"Evženovi, z Boží milosti arcivévodovi rakouskému, Německého řádu velmistrovi,
Sovinec, A. D. MMIV".
Rok 1910