† Řádový hrad Bouzov †
Autor: www.Deutscher-Orden.cz
Neneseme zodpovědnost za aktuálnost údajů, které se mohou průběžně měnit
např. ceny, otevírací doba apod.
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého
obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho,
jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky
a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.
Před válkou a 2. světová válka
V roce 1929 navštívil Bouzov
prezident Tomáš Garrigue Masaryk společně se svojí dcerou Alicí, ministerským
předsedou Františkem Udržalem a ministrem vnitra Janem Černým. Na hradě je
uvítal J. E. velmistr Německého řádu a brněnský biskup Mons. ThDr. h.c. Norbert Klein
, OT. Ač byl německé národnosti, pronesl celý svůj uvítací proslov česky, neboť
češtinu výborně ovládal. Velmistr Klein v něm připomněl zásady řádu, který po
vzniku Československé republiky prošel výraznou proměnou. Zřekl se původního
rytířského elementu, opustil dosavadní název Řád německých rytířů a přijal
označení Německý řád Panny Marie Jeruzalémské. Prezentoval ho jako čistě
duchovní společenství zaměřující se na charitativní, vzdělávací, sociální a
pečovatelské služby.
Fotogalerie z návštěvy prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka - počet
fotografií: 12.
Prezident T. G. Masaryk a velmistr řádu Mons. ThDr. h.c. Norbert Klein, O.T., Bouzov 16. červen 1929
Řádu německých rytířů hrad patřil téměř dva a půl století. S příchodem
nacismu a 2 sv. války se vše začalo obracet. V okupovaném pohraničí České
republiky uvalili nacisté koncem října 1938 na majetek Řádu německých rytířů
nucenou správu a dne 27. 2. 1939 byl Řád ze strany nacistů zrušen a jeho majetek
zabaven. Řádu v té době patřil hrad s okolím a jedním polesím v celkovém rozsahu
29 ha. Hrad byl spravován z Dlouhé Loučky a do říšsko - německých rukou se
dostal již těsně před březnem 1939. Pro okolí zůstalo však ještě nějaký čas při
starém. Dne 15. 3. 1939 začalo německé vojsko obsazovat zbývající část území,
projela jedna vojenská kolona také Bouzovem.
Zabavený majetek Řádu nedoznal hned po okupaci viditelných změn, ale i to se
brzy změnilo. 1. 10. 1939 převzala kompletně hrad nacistická organizace SS. Což
i znamenalo jeho uzavření pro veřejnost. V průběhu druhé světové války byl
předán do správy Hlavnímu hospodářskému a správnímu úřadu SS (SS Wirtschafts -
Verwaltungshauptamt) ten ho svěřil tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé
kulturní památky se sídlem v Berlíně (Gesellschaft zur Förderung und Pflege
deutscher Kulturdenkmäler). Sídlila tam jen správa lesů, hradu a hospodářství
(SS – Hlavní úřad zemědělské správy) nikoliv vojenská posádka. Výše uvedené
společnosti patřila i myslivna č. p. 26 na okraji Javoříčka, postavená v roce
1909. Proto nosili Němci a Rakušané na hradě Bouzov uniformu SS a nosil ji i
lesní správce Othmar Victora, který s rodinou obýval javoříčskou myslivnu od
roku 1944 (na Bouzově od září 1942). Podle některých svědectví byl arogantním
člověkem a aktivním nacistou. Oproti tomu jeho manželka Hilda Victorová (později
zastřelena partyzány) byla považována za krásnou mladou ženu, která nacistické
postoje nesdílela. Dle jiných zdrojů zase prý Victorová udržovala tajné styky s
SS, zatím co se na oko stavěla přátelskou vůči Čechům a partyzánům. Existují
však i doklady, že hrad Bouzov byl využíván také jako skladiště instituce
nazývané Zentralamt für Regelung der Judenfrafe a byly zde sváženy cenné
předměty, nábytek, koberce a obrazy a také majetek převážně holandského původu.
Funkci správců vždy vykonávali funkcionáři SS. Mezi prvními to byli von Wuttenau
a Emil Ratz, později Fritz Rapp, Karl Giese a koncem války Obersturmbahnführer
SS Emil Büsch.
Také je nutno odmítnout neoprávněné dohady, že hrad byl darován
Hitlerem osobně říšskému vedoucímu SS Heinrichu Himmlerovi a ten se do Bouzova
zamiloval a hodlal z něho zřídit jeden z hradů SS. Došlo k tomu nejspíše proto,
že byl nejvyšším pohlavárem SS.
Mezi rozdílné informace také patří, že Himmler na hradě skutečně několikrát
pobyl. Hovoří se o roku 1940 a i 1943. Potvrzovat by to mělo i například hlášení
okresní čety, velitelství v Litovli ze dne 4. 10. 1940. Tato líčí pobyt
nejvyššího pohlavára SS a šéfa německé policie:
"Hlásím, že dne 2. října 1940 na večerní hodiny byla ohlášena návštěva
hradu Bouzova a okolí (okres Litovel) panem říšským ministrem bezpečnosti
Himmlerem, za přítomnosti p. státního tajemníka K. H. Franka a průvodu."
Dne 5. října 1940 Himmler odcestoval do Berlína.
V prvních letech okupace velmi často vlály na věžích hradu prapory na
oslavu vítězství nacistických vojsk v celé Evropě, zatímco český život v
podhradí byl postupně likvidován. V lednu 1945 se na Bouzov nastěhoval jako
správce Obersturmbahnführer SS Emil Büsch a v březnu několik dalších příslušníků
SS. Šlo asi o ochranu na hradě shromážděného majetku a přípravu jeho evakuace.
Vzhledem k tomu byla i přeložena četnická stanice z městečka přímo do objektů
hradu. Později si Büsch vyžádal z důvodu aktivity partyzánů další posily v síle
asi 30 mužů z protipartyzánského komanda v Konici. Větší posádka na hradě nebyla,
i když se takové informace ze starší doby objevují.
V druhé polovině dubna 1945 byly nakradené cennosti postupně odváženy z hradu
dále na západ, zejména na hrad Kranisfeld v Duryňsku, do Quedlinburgu v oblasti
Harzu a nakonec do Berchtesgadenu v předhůří Alp. Již 30. 4. odjel z Bouzova
dosavadní správce Büsch, po něm 2. 5. příslušníci Jagdkomanda z Konice a nakonec
3. 5. poslední členové SS správy hradu s vedoucím skladů M. Zimmermannem. Hrad
téměř osiřel.
Ale hned v pátek 4. 5. přijela do Bouzova celá kolona s uniformovanými
a civilními příslušníky SS (někteří z bývalých Sudet a z Olomouce ovládali
výborně češtinu), gestapa, policie, vlasovci a vězni, kteří byli chyceni. Po
letech bylo zjištěno, že šlo o více jak 80ti člennou skupinu stíhacího komanda
pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna, součást komanda pro zvláštní určení
číslo ZbV 43. (Zur besonderen Verwendung - Kommando 43) velitele SS
Sturmbannführera W. Brandta, která utíkala před Rudou armádou z jihomoravského
Kyjova a Litenčic na Kroměřížsku. Po příjezdu začali příslušníci komanda v
prostorách hradu pít a řádit (demolovali místnosti předhradí), zatím co vězně
zavřeli do jednoho skladu cementu v předhradí. Také byla vyslána asi 20ti členná
průzkumná hlídka směrem k Javoříčku, která se potkala s partyzánskou skupinou
Jermak - Fursenko, která v oblasti působila. Několik jejích členů se nevrátilo,
což vyvolalo odpověď. Hovoří se také ale o více možných příčinách např. pomsta
za zavraždění rodiny lesníka Victory 10. 4. 1945 a za partyzánskou likvidaci
dvaceti německých vojáků u Věžnického mlýna počátkem roku 1945). Následně byly
Egonem Lüdermannem přivolány posily z Litovle a snad i Jagdkomando z Konice a
policejní pluk SS 21 z velitelství v Ludmírově. Ty v časných ranních hodinách v
sobotu 5. 5. 1945 vyrazili směrem k Javoříčku, které před devátou hodinou
kompletně obklíčili. Ženy a děti vyhnali za ves (musely opustit osadu údolím
potoka směrem k Veselíčku nebo cestou na Střemeníčko), dobytek vyvedli z chlévů.
Všechny domy byly vypáleny krom školy, kaple, jednoho domu se stodolou a
částečně hotelu. Celkem 34 domů. Bez milosti a slitování bylo popraveno 38 mužů
nad 15 let. První byl zastřelen rolník z Veselíčka, který se ráno vydal do
javoříčského lesa pro dřevo. Z javoříčských mužů byl propuštěn jako svědek pouze
Jaroslav Dokoupil. Akce byla ukončena po 13 hodině. Všechny oběti byly pohřben o
dva dny později do společného hrobu přímo v obci. U hrobu byl vztyčen prostý
vysoký dřevěný kříž. Akce byla ukončena po 13 hodině. Vrazi údajně mluvili
německy, ukrajinsky, rusky a česky. Hovořilo se také, že mezi přibližně 15
příslušníky komanda byl Othmar Victora, kterému partyzáni zastřelili ženu a děti
a tím se tedy chtěl pomstít. To ale nebyla pravda, což se později dokázalo.
Někteří se však stále domnívají, že jej ten den viděli na vlastní oči. Počty
příslušníků vražedného komanda ZbV 43 se z výpovědí svědků a v dokumentech liší.
Stejně tak jako počty partyzánů, kteří v noci Javoříčko opustili.
Lüdermannovo komando se vrátilo zpět na hrad Bouzov a pokračovalo v pití a
řádění. Druhý den byli na hrad přivezení vězni propuštěni (jeden byl zastřelen -
stavební asistent S. Sedláček). Komando 60 - 70 příslušníků SS se čtyřmi
koňskými popotahy odjelo i s kořistí z Bouzova. Náklad, nejspíše naloupené
předměty a cennosti, pak přeložili na nákladní automobily. Chtěli se dostat do
amerického zajetí, a tak se komando dostalo do konce války až k Litomyšli.
Z části vražedného komanda ZbV 43 byl po válce dopaden a odsouzen jediný
příslušník Willi Kunze (bývalý rytec skla z Nového Boru). Tvrdil, že v Javoříčku
nestřílel, jen zapálil jedno stavení. Kunze byl rytcem skla, sloužil v
československé armádě. Když ztratil zaměstnání, přihlásil se do služeb
kriminální policie a do srpna 1944 působil v Liberci. K jednotce zvláštního
určení byl převelen až v březnu 1945. Potrestán byl také bývalý lesník Othmar
Victora, který se však vypálení neúčastnil. Velitel Egon Lüdemann z našeho území
zmizel. Naposledy spatřen 10. 5. 1945 v civilním obleku v Čáslavi. Přesto byl ve
druhé polovině roku 1945 zajištěn a zadržován nejdříve v intervenčním táboře v
Neumünsteru ve Šlesvicku - Holštýnsku, později v obdobném zařízení v někdejší
věznici v Hamburku. Byl zapsán na listinu válečných zločinců a po shromáždění
důkazů o jeho zločinech a ověření místa pobytu požádaly československé úřady
začátkem roku 1948 o vydání. Odhalen nebyl, a to ani při obnoveném vyšetřování v
70. letech. Pátrání zůstalo bezvýsledné a českoslovenští vyšetřovatelé případ z
právního hlediska uzavřeli v roce 1983. Zmizel také jeho přímý nadřízený major
Werner Brandt. Kdosi ho spatřil v uniformě prostého vojína u Golčova Jeníkova.
Řádový hrad Bouzov - Napola (2003) / Vypálená obec Javoříčko
Rudá armáda se blížila a Bouzov byl od neděle 6. 5. 1945 svědkem
rychlého ústupu německých jednotek. Zároveň utíkalo i mnoho německých civilistů
ze severní Moravy a Slezska a na poslední chvíli zde prošel pod dozorem i zástup
sovětských zajatců. Německé vojsko zabralo budovu měšťanské školy a ještě v
úterý 8. 5. rozestavělo v okolí minomety a připravovalo se na boj. Teprve ráno 9.
5. ustoupily poslední nacistické jednotky a kolem 11 hodiny oznámila hlídka na
věži hradu blížící se postup rudoarmějců. Kronikář zapsal tyto historické
okamžiky takto:
"První vjel do městečka tank, pak auta, motocykly a opět auta plná
vojáků Rudé armády. Kolem silnice se utvořily řady občanů, děti s praporky a
prapory. Slzy, radost, smích, jásavé volání, nezapomenutelný obrázek této chvíle".
Osvobozování Bouzova i jeho okolí probíhalo v rámci Pražské operace vojsk 4.
ukrajinského frontu Rudé armády, přičemž zdejší vesnice byly osvobozovány
jednotkami, které se na křídle zúčastnily silného bojového úderu vedeného od
Olomouce směrem na Litovel, Mohelnici, Moravskou Třebovou. Rychlý útěk skupin
německé armády, které se marně pokusily zadržet postup rudoarmějců tankovým
přepadem u Střelic, způsobil, že Bouzov i okolní obce byly osvobozen bez boje.
Hrad tak byl ušetřen před případným poškozením nebo zničením boji. Mnoho
historických památek takové štěstí nemělo a tak zkáze neunikl např. Řádový hrad Malbork
(Marienburg). To, že hrad patřil přímo pod správu SS - Heinricha Himmlera
zachránilo většinu vybavení hradu před rabováním, jak se tomu dělo jinde.
Obyvatelé Bouzova tak mohli hromadně vítat své osvoboditele na náměstí, kde na
neopakovatelném spontánním shromáždění vyjádřili jejich zástupci v proslovech
hlubokou vděčnost a poděkování všech za osvobození.