† S. M. Anežka Antonie Witková OT †

9. 4. 2017

Anežka Witková se narodila 2. března 1894 v Hrabyni ve Slezsku. Po ukončení obecné školy v Hradci u Opavy pokračovala na měšťanské škole a později na učitelském ústavu. Maturitní zkoušky složila s vyznamenáním v roce 1914. Toužila však využít svého vzdělání a záhy si obstarala místo domácí učitelky, kde získávala praktické zkušenosti s výchovou a vyučováním zhruba jeden rok. Od března 1915 vystřídala další dvě místa na veřejných školách na Jesenicku.

Ve svých dvaadvaceti letech na podzim 1916 vstoupila k Milosrdným sestrám v Opavě, jejichž činnost na severu Moravy měla již řadu let dobrý ohlas. Po ukončení noviciátu složila roku 1919 věčné sliby. Věnovala se především práci s dívčí školní mládeží, což patřilo mezi hlavní činnosti Řádu spolu s péčí o nemocné, postižené a jinak potřebné.

Po složení řádových slibů působila jako učitelka na základní škole v Opavě. Po obsazení republiky v r. 1939 byla okupanty pedagogická činnost náboženských řádů zakázána. Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské (dále jen Milosrdné sestry) však směly pracovat jako ošetřovatelky ve své bývalé, později Zemské nemocnici v Opavě.

Po obsazení republiky v r. 1939 byla okupanty pedagogická činnost náboženských řádů zakázána. Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské (dále jen Milosrdné sestry) však směly pracovat jako ošetřovatelky ve své bývalé, později Zemské nemocnici v Opavě.

Dne 19. listopadu 1945 byla Anežka na kapitule sester v bruntálském klášteře zvolena provinční představenou. Poválečná doba ale přinesla místo obnovy a rozvoje řádového života další obtíže. Milosrdné sestry patřily do širšího společenství Řádu bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě. Na ně bylo po válce pohlíženo jako na germanizátory. A to navzdory skutečnosti, že řádový majetek, nacházející se především v pohraničí a sloužící k financování humanitárních aktivit, byl za okupace konfiskován. Po osvobození se Řád domáhal na Československé republice restituování svých majetkových práv. Soudní spor se táhl do února 1948, kdy byl uzavřen ve prospěch Řádu. Avšak po únoru 1948 nastala doba právními akty předúnorové republiky pohrdající. Spory se tak táhnou i do dnešních dní.

Výše uvedenými majetkovými spory souvisejí i potíže, do kterých se dostala Anežka Witková a její spolusestry po roce 1948. Bezpečnostní orgány ji vnímaly jako viditelný terč od okamžiku, kdy byla zvolena představenou opavské provincie Milosrdných sester.

První útok se odehrál pod průhlednou záminkou majetkové kriminality. Řeholnice se údajně snažily "zašantročit" zlatou či pozlacenou monstranci z inventáře kaple opavského kláštera Milosrdných sester, tedy monstranci vlastně jim jen propůjčenou do užívání a výhledově patřící státu. A dále byly sestry obviněny, že nenahlásily bezpečnostním orgánům obsah korespondence se členy Řádu v Německu a tím projevily odmítavý postoj ke světské vrchnosti československé. Představenou Anežku Witkovou, velmistra, který byl tehdy ještě v Opavě, a několik dalších sester drželi v době mezi 8. a 19. ledna 1946 v zajišťovací vazbě. Propuštěni byli na popud ministerstva vnitra.

K dalšímu útoku, který byl ještě rozšířen o další, mnohem závažnější obvinění došlo o necelé čtyři roky později. V noci na 2. dubna 1951 vtrhla StB za asistence SNB do opavského kláštera Milosrdných sester. Ve sklepení byla při této prohlídce "náhodou" nalezena vysílačka a poté ještě horší objev, "právě vykopané" zbraně, kterými sestry údajně střílely v roce 1939 při demobilizaci na československé vojáky. Ke zlomení sestry Witkové používali vyšetřovatelé metodu "cukru a biče".

Denní i noční výslechy střídaly kázeňské tresty v mrazivé temnici. Pak ji přemístili do lepších podmínek, kde ji zpracovávali psychologicky, aby podepsala protokol s výše uvedenými přiznáními. Za to jí slibovali návrat do Opavy, kde mělo řeholní společenství údajně opět fungovat. Ve skutečnosti byly sestry rozprášeny. Některé výslechy byly tak tvrdé, že se sestra Remigia po čtyřech měsících ocitla v natolik vážném psychickém stavu, že ji eskortovali do ústavu pro nervově choré v Kroměříži. Tam pobývala od 21. června do 18. července 1951, kdy se opět s eskortou vrátila do ostravské vyšetřovací vazby.

Proces s Milosrdnými sestrami Anežkou Antonií Witkovou, Marií Helenou Knajblovou, Ludmilou Klotildou Moravcovou, Anastázií Giselou Vaňkovou, Margaretou Reinerou Podmanickou, Marií Koletou Beňovou, Annou Remigií Axmanovou, Marií Inocencií Dittmerovou, Hedvikou Virgilií Moravcovou a kaplanem Jindřichem Stuchlíkem probíhal ve dnech 25. až 26. února 1952 v Opavě za přítomnosti pečlivě vybrané veřejnosti. Aby je co nejvíce zdiskreditovali a potupili, byli k soudu pozváni jejich příbuzní a dělníci z továren v opavském, hlučínském a těšínském okresu. Po oba dva dny přihlíželo jednání soudu asi 400 osob. Anežka Witková byla obviněna z velezrady a vyzvědačství. Společně se sestrou Marií Knajblovou a P. Jindřichem Stuchlíkem měla udržovat nedovolené spojení s odsunovanými německými příslušnicemi kongregace a s velmistrem Řádu, ukrývat řádový majetek, a tak se připravovat na život v ilegalitě, měla převzít vedení společenství sester v nepřítomnosti velmistra, spolčit se s vysokou církevní hierarchií při machinacích s řádovým majetkem, měla rovněž napomáhat "zrádným osobám" k útěku za hranice. Většina ostatních sester byla obviněna ze spoluúčasti na těchto činech nebo z toho, že o nich věděly a neohlásily je.

Nejvyššími tresty postihl Státní soud právě Anežku Witkovou a to na 15 let káznice a ke ztrátě občanských práv na 10 let. Soud si neodpustil ani obvyklý dovětek o konfiskaci jmění, což bylo v případě řeholnice s věčnými sliby, a tedy bez osobního majetku, poněkud nejapné.

Anežka Witková strávila ve vězení více než osm let. V roce 1960 byla za dobré chování propuštěna. Znovu se zařadila do společenství sester nejprve v Jiřetíně pod Jedlovou a poté v Chrastavě u Liberce, kde 9. dubna 1976 zemřela.

Více o Anežce Antonii Witkové najdete také v uveřejněných dokumentech:
Milosrdná sestra Anežka Antonie Witková
a
Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalemské (sestry Řádu německých rytířů) - pronásledování a proces

S. M. Anežka Antonie Witková OT

Zpět na více zpráv.