Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem

Autor: Mgr. Jarmila Šuráňová

Olomouc 2008

Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.


2. HISTORIE HRADU BOUZOVA


hrad bouzov na jednom z dnešních pohledů

Hrad Bouzov na jednom z dnešních pohledů. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11.



 V této kapitole se seznámíme se stručnou historií hradu Bouzova. Je nezbytné tyto informace uvést z toho důvodu, že se Bouzov stal v 17. století jedním z řádových hradů a úzce souvisí s celou problematikou této práce.

 První písemná zpráva o hradu v Bouzově je z roku 1317, kdy se jeho majitel Búz z Búzova podepsal s některými dalšími šlechtici na listinu namířenou proti českému králi Janu Lucemburskému.18

 Roku 1384 koupil bouzovské panství od rodu Vildenberků, jimž hrad náležel od roku 1349, moravský markrabě Jošt, který jej však o několik let později kvůli sporům se svým bratrem Prokopem daroval Heraltovi z Kunštátu.19 Poté hrad vlastnil Boček z Kunštátu a Poděbrad, za něhož se hrad Bouzov dostal do historického popředí. Boček pak Bouzov daroval svému synovi Jiřímu, pozdějšímu českému králi, který se na hradě pravděpodobně narodil.20 Bouzov se tak stal královským majetkem, ovšem ne na dlouho. Roku 1463 daroval Jiří z Poděbrad bouzovské panství rodu z Postupic, ten však jej již roku 1481 prodal opět Kunštátským.21

 Majitelé bouzovského panství se střídali poměrně často, a tak hrad dostal roku 1494 opět nového pána; koupil jej Hanuš Haugvic z Biskupic, který na hradě provedl některé stavební úpravy, především jej však znovu opevnil.22

 V roce 1546 získal Bouzov opět nového majitele v osobě Prokopa Podštatského z Prusinovic, po jehož smrti se hrad dostal do rukou jeho syna Jindřicha. Ten však postupně odprodal dvory i obce patřící k panství a to se pomalu rozpadlo a zhroutilo. Zbytek z kdysi rozsáhlého statku i s hradem Bouzovem nakonec prodal roku 1586 Hynku Petrovi Nekšerovi z Chotějovic a ten jej zakrátko postoupil Janu Pergarovi z Perku. Tato změna majitele znamenala obnovu zpustlého hradu.23 Ten navíc údajně roku 1558 vyhořel a ještě roku 1617 byla jeho část zříceninou. Doklady však k tomu nemáme.24

 Po smrti Mikuláše Pergara z Perku získal v roce 1617 velkostatek Bouzov za 34 000 moravských zlatých svobodný pán Fridrich z Oppersdorfu, který dal vystavět jihovýchodní část hradu, jenž po něm nese název Oppersdorfské křídlo. Po vypuknutí třicetileté války musel Fridrich z Oppersdorfu odolávat vpádům Švédů, kteří však přesto zcela zničili opevnění z přední strany hradu. Válkou poničené panství pak koupila v roce 1651 Eusebie Sabina Podstatská z Prusinovic za celkem nevelkou sumu 24 000 zlatých.25

 Eusebie Podstatská, rozená hraběnka Kounická, vládla na Bouzově velmi rázně, o čemž svědčí i rozsudky smrti podepsané její rukou, neboť Bouzov míval hrdelní právo. Provedla také různá úsporná opatření, propustila úřednictvo a zrušila nadace ke kostelu.26

 V roce 1682 hradní paní zemřela a jelikož byla bezdětná, získal tento velkostatek její třetí manžel hrabě Julius Leopold z Hodic a Wolframitz. Ten svou manželku přežil pouze o čtyři roky a po jeho smrti tak bouzovské panství připadlo jeho dětem, které přivedl do manželství, z nichž nejstarší syn František Josef Filip z Hodic a Wolframitz své sourozence vyplatil a stal se jediným majitelem hradu. K Bouzovu pak přikoupil ještě statek Červenou Lhotu a spojil tak obě panství.27

 Dlouho se ale z tohoto spojeného panství neradoval. Kvůli vyplacení sourozenců a koupi Červené Lhoty se hrabě z Hodic a Wolframitz dostal do finančních potíží, což se projevilo na hospodářství, které kvůli nedostatku peněz upadalo28 a hrabě byl nakonec nucen 21. září 1696 panství Bouzov a Červenou Lhotu prodat za 100 000 rýnských Řádu německých rytířů zastoupenému velmistrem Františkem Ludvíkem Falckým.29

 Po tomto aktu se majitelem hradu Bouzova stal vždy velmistr Řádu německých rytířů. Od intronizace Maxmiliána II. Františka v roce 1780 to byli v nepřerušené řadě rakouští arcivévodové.30 Avšak přesto, že měl hrad nyní stálého majitele, nedošlo kromě úpravy jižní části hradu, dnešního Alžbětina křídla,31 k vážnějším stavebním pracím. To se změnilo s nástupem Evžena Habsburského do úřadu velmistra 19. listopadu 1894.32 Evžen se rozhodl obnovit starý hrad a úkolem pověřil mnichovského architekta Georga von Hauberrissera, který navrhl a provedl přestavbu v románsko-gotickorenesančním stylu. Z kláštera S. Maria della Salute u Canale Grande v Benátkách, který vlastnil vnitřní zařízení ze 13. století náležející tehdy Německému řádu, arcivévoda Evžen toto zařízení odkoupil a nechal dovézt do Bouzova.33 Celá přestavba hradu trvala od roku 1895 až do roku 1910; velmistr Evžen Habsburský na ni věnoval 20 000 000 zlatých.34

 Rekonstrukce hradu začala novou výstavbou zříceného severního traktu, poté bylo strženo jihovýchodní Oppersdorfské křídlo a na jeho půdorysu postaveno nové, které mělo sloužit jako sídlo velmistra. V letech 1897 až 1899 byla postavena hlavní věž.35 Vlastní hrad se tedy skládá ze tří křídel – Oppersdorfského, Alžbětina a Východního, celek je obklopen 12 metrů hlubokým příkopem a na hradním nádvoří na sebe poutá pozornost 40 metrů hluboká studna vyhloubená ve skále.36 Přestavbou hrad získal monumentální vzhled a stal se dominantou celého okolí. Architektonické prvky jednotlivých stavebních slohů jsou použity velmi promyšleně a dodávají hradu Bouzovu neobyčejně malebný vzhled.

 Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl hrad obsazen československým vojskem, protože jeho vnitřní vybavení patřilo velmistrovi Evženu Habsburskému a habsburský majetek byl v novém státě konfiskován. Roku 1923 došlo k navrácení hradu Bouzova zpět řádu, k čemuž přispěla jak abdikace arcivévody Evžena, tak i rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že řád je mezinárodní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.37

 Bouzov tedy přešel opět do držení Německého řádu, ovšem v roce 1938 došlo k další změně. Koncem tohoto roku totiž nacisté zkonfiskovali veškerý řádový majetek jak ve Slezsku, tak na Moravě včetně hradu Bouzova, který byl svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky (Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler). Jednalo se o instituci, která prakticky loupila a uschovávala různé kulturní památky, umělecké předměty a jiné cennosti v okupované Evropě. Podle některých svědectví měl hrad dokonce sloužit jako úschovna cenných věcí po Židech.38

 O dva roky později, na počátku roku 1940, byl hrad i s celým areálem předán do rukou nacistické organizaci SS, ovšem je nutné upozornit, že Bouzov nebyl osobně darován Adolfem Hitlerem Heinrichu Himmlerovi. Je tak někdy mylně uváděno vzhledem k Himmlerově funkci říšského vedoucího SS. Prokázaná je však pouze jedna jeho návštěva na Bouzově v roce 1940.39

 Vzhledem k tomu, že během druhé světové války byl na Bouzovsku činný partyzánský oddíl Jermak-Fursenko, zničily esesácké oddíly usazené na Bouzově za údajnou spolupráci s partyzány nedalekou ves Javoříčko. V sobotu 5. května 1945 propuklo v Javoříčku dílo zkázy - každý muž ve věku od 15 do 71 let byl zabit a všechny domy kromě místní školy a kaple byly vypáleny. Dnes tento hrůzný čin připomíná ve vsi památník se jmény zavražděných mužů.40

 Několik dnů po této události se však k Bouzovu přiblížili první rudoarmějci, kteří postupně osvobozovali okolní vesnice. V Bouzově je lidé vítali s nadšením, neboť to znamenalo konec období, kdy nacističtí správci hradu představovali stálé nebezpečí pro občany.41

 Po skončení války požádalo vedení řádu o navrácení majetku na Bouzově a zrušení nacistické vyhlášky, podle které se majetek řádu zabavuje. Vedení tak jednalo na základě dekretu č. 5/1945, který ve svém §1 prohlásil za neplatné jakékoliv majetkové převody uzavřené po 29. září 1938 pod tlakem okupace. Dále řád podal restituční žádosti podle zákona č. 128/1946, podle jehož §2 byly prohlášeny za neplatné majetkové převody provedené po 29. září 1939 právním předpisem neplatným nebo jakýmkoli způsobem.42

 I přes tyto podané žádosti byl majetek bývalého bouzovského velkostatku zprvu převeden do národní správy a v srpnu 1946 došlo k jeho konfiskaci. Po vydání konfiskačních výnosů na majetek Německého řádu přešel hrad do správy Národního majetkového fondu a v roce 1947 se dostal pod pravomoc Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku v Praze. V roce 1959 pak přešel do správy Vlastivědného ústavu v Olomouci. Ve druhé polovině 20. století se také stupňuje turistický ruch a hrad Bouzov se díky své jedinečné architektonické hodnotě stává oblíbeným cílem návštěvníků a bývá využíván i k natáčení televizních pohádek a filmů naší i zahraniční koprodukce.43 Přes stále trvající majetkoprávní spory s Německým řádem zůstává hrad Bouzov státním vlastnictvím, přičemž je od 1. ledna 1994 ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.44


18 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 1.
19 Tamtéž. Str. 2. Kunštátští byli v Čechách a na Moravě velmi bohatým rodem. Vystavěli hrad Kunštát, od něhož odvozovali své jméno a Boček z Kunštátu pak získal v Čechách i hrad Poděbrady, od té doby se jmenovali také podle tohoto sídla.
20 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11.
21 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2.
22 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2.
23 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 9-10.
24 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 11.
25 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 5-6.
26 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 11-12.
27 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 12.
28 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 13.
29 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 16.
30 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12. Intronizace znamená uvedení církevního hodnostáře do úřadu.
31 K restauraci této části hradu dal podnět Maxmilián d´Este, který na Bouzově rád pobýval. Důvodem byly letní pobyty arcivévodkyně Alžběty (matky pozdějšího velmistra Evžena) na hradě, díky čemuž bylo nutné vybudovat letní byty.
32 Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 91.
33 Tamtéž. Str. 92.
34 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12.
35 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 33.
36 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 13.
37 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 43-44.
38 Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Str. 13.
39 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 55.
40 Celé problematice Javoříčka a jeho vypálení se podrobně věnuje Josef Bartoš ve své studii s názvem Javoříčko (pravda a legendy); viz. seznam literatury.
41 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 61.
42 http://www.nemeckyrad.cz/bouzov.asp
43 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD "Mír". Str. 63 a 72.
44 http://www.hrad-bouzov.cz/



[2]  [4]