Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem
Autor: Mgr. Jarmila Šuráňová
Olomouc 2008
Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.
2. HISTORIE HRADU BOUZOVA
Hrad Bouzov na jednom z dnešních pohledů. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11.
V této kapitole se seznámíme se stručnou historií hradu Bouzova. Je
nezbytné tyto informace uvést z toho důvodu, že se Bouzov stal v 17. století
jedním z řádových hradů a úzce souvisí s celou problematikou této práce.
První písemná zpráva o hradu v Bouzově je z roku 1317, kdy se jeho majitel
Búz z Búzova podepsal s některými dalšími šlechtici na listinu namířenou proti
českému králi Janu Lucemburskému.18
Roku 1384 koupil bouzovské panství od rodu Vildenberků, jimž hrad náležel
od roku 1349, moravský markrabě Jošt, který jej však o několik let později kvůli
sporům se svým bratrem Prokopem daroval Heraltovi z Kunštátu.19 Poté
hrad vlastnil Boček z Kunštátu a Poděbrad, za něhož se hrad Bouzov dostal do
historického popředí. Boček pak Bouzov daroval svému synovi Jiřímu, pozdějšímu
českému králi, který se na hradě pravděpodobně narodil.20 Bouzov se
tak stal královským majetkem, ovšem ne na dlouho. Roku 1463 daroval Jiří z
Poděbrad bouzovské panství rodu z Postupic, ten však jej již roku 1481 prodal
opět Kunštátským.21
Majitelé bouzovského panství se střídali poměrně často, a tak hrad dostal
roku 1494 opět nového pána; koupil jej Hanuš Haugvic z Biskupic, který na
hradě provedl některé stavební úpravy, především jej však znovu opevnil.22
V roce 1546 získal Bouzov opět nového majitele v osobě Prokopa
Podštatského z Prusinovic, po jehož smrti se hrad dostal do rukou jeho syna
Jindřicha. Ten však postupně odprodal dvory i obce patřící k panství a to se
pomalu rozpadlo a zhroutilo. Zbytek z kdysi rozsáhlého statku i s hradem
Bouzovem nakonec prodal roku 1586 Hynku Petrovi Nekšerovi z Chotějovic a ten jej
zakrátko postoupil Janu Pergarovi z Perku. Tato změna majitele znamenala obnovu
zpustlého hradu.23 Ten navíc údajně roku 1558 vyhořel a ještě roku
1617 byla jeho část zříceninou. Doklady však k tomu nemáme.24
Po smrti Mikuláše Pergara z Perku získal v roce 1617 velkostatek Bouzov za
34 000 moravských zlatých svobodný pán Fridrich z Oppersdorfu, který dal
vystavět jihovýchodní část hradu, jenž po něm nese název Oppersdorfské křídlo.
Po vypuknutí třicetileté války musel Fridrich z Oppersdorfu odolávat vpádům
Švédů, kteří však přesto zcela zničili opevnění z přední strany hradu. Válkou
poničené panství pak koupila v roce 1651 Eusebie Sabina Podstatská z Prusinovic
za celkem nevelkou sumu 24 000 zlatých.25
Eusebie Podstatská, rozená hraběnka Kounická, vládla na Bouzově velmi
rázně, o čemž svědčí i rozsudky smrti podepsané její rukou, neboť Bouzov míval
hrdelní právo. Provedla také různá úsporná opatření, propustila úřednictvo a
zrušila nadace ke kostelu.26
V roce 1682 hradní paní zemřela a jelikož byla bezdětná, získal tento
velkostatek její třetí manžel hrabě Julius Leopold z Hodic a Wolframitz. Ten
svou manželku přežil pouze o čtyři roky a po jeho smrti tak bouzovské panství
připadlo jeho dětem, které přivedl do manželství, z nichž nejstarší syn
František Josef Filip z Hodic a Wolframitz své sourozence vyplatil a stal se
jediným majitelem hradu. K Bouzovu pak přikoupil ještě statek Červenou Lhotu a
spojil tak obě panství.27
Dlouho se ale z tohoto spojeného panství neradoval. Kvůli vyplacení
sourozenců a koupi Červené Lhoty se hrabě z Hodic a Wolframitz dostal do
finančních potíží, což se projevilo na hospodářství, které kvůli nedostatku
peněz upadalo28 a hrabě byl nakonec nucen 21. září 1696 panství
Bouzov a Červenou Lhotu prodat za 100 000 rýnských Řádu německých rytířů
zastoupenému velmistrem Františkem Ludvíkem Falckým.29
Po tomto aktu se majitelem hradu Bouzova stal vždy velmistr Řádu německých
rytířů. Od intronizace Maxmiliána II. Františka v roce 1780 to byli v
nepřerušené řadě rakouští arcivévodové.30 Avšak přesto, že měl hrad nyní
stálého majitele, nedošlo kromě úpravy jižní části hradu, dnešního Alžbětina
křídla,31 k vážnějším stavebním pracím. To se změnilo s nástupem
Evžena Habsburského do úřadu velmistra 19. listopadu 1894.32 Evžen se
rozhodl obnovit starý hrad a úkolem pověřil mnichovského architekta Georga von
Hauberrissera, který navrhl a provedl přestavbu v románsko-gotickorenesančním
stylu. Z kláštera S. Maria della Salute u Canale Grande v Benátkách, který
vlastnil vnitřní zařízení ze 13. století náležející tehdy Německému řádu,
arcivévoda Evžen toto zařízení odkoupil a nechal dovézt do Bouzova.33
Celá přestavba hradu trvala od roku 1895 až do roku 1910; velmistr Evžen
Habsburský na ni věnoval 20 000 000 zlatých.34
Rekonstrukce hradu začala novou výstavbou zříceného severního traktu, poté
bylo strženo jihovýchodní Oppersdorfské křídlo a na jeho půdorysu postaveno nové,
které mělo sloužit jako sídlo velmistra. V letech 1897 až 1899 byla postavena
hlavní věž.35 Vlastní hrad se tedy skládá ze tří křídel –
Oppersdorfského, Alžbětina a Východního, celek je obklopen 12 metrů hlubokým
příkopem a na hradním nádvoří na sebe poutá pozornost 40 metrů hluboká studna
vyhloubená ve skále.36 Přestavbou hrad získal monumentální vzhled a
stal se dominantou celého okolí. Architektonické prvky jednotlivých stavebních
slohů jsou použity velmi promyšleně a dodávají hradu Bouzovu neobyčejně malebný
vzhled.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl hrad
obsazen československým vojskem, protože jeho vnitřní vybavení patřilo
velmistrovi Evženu Habsburskému a habsburský majetek byl v novém státě
konfiskován. Roku 1923 došlo k navrácení hradu Bouzova zpět řádu, k čemuž
přispěla jak abdikace arcivévody Evžena, tak i rozhodnutí Mezinárodního
soudu v Haagu, který stanovil, že řád je mezinárodní instituce a tudíž jeho
majetek nepodléhá konfiskaci.37
Bouzov tedy přešel opět do držení Německého řádu, ovšem v roce 1938
došlo k další změně. Koncem tohoto roku totiž nacisté zkonfiskovali veškerý
řádový majetek jak ve Slezsku, tak na Moravě včetně hradu Bouzova, který byl
svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky
(Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler). Jednalo
se o instituci, která prakticky loupila a uschovávala různé kulturní památky,
umělecké předměty a jiné cennosti v okupované Evropě. Podle některých
svědectví měl hrad dokonce sloužit jako úschovna cenných věcí po Židech.38
O dva roky později, na počátku roku 1940, byl hrad i s celým areálem
předán do rukou nacistické organizaci SS, ovšem je nutné upozornit, že
Bouzov nebyl osobně darován Adolfem Hitlerem Heinrichu Himmlerovi. Je
tak někdy mylně uváděno vzhledem k Himmlerově funkci říšského vedoucího
SS. Prokázaná je však pouze jedna jeho návštěva na Bouzově v roce 1940.39
Vzhledem k tomu, že během druhé světové války byl na Bouzovsku
činný partyzánský oddíl Jermak-Fursenko, zničily esesácké oddíly usazené
na Bouzově za údajnou spolupráci s partyzány nedalekou ves Javoříčko.
V sobotu 5. května 1945 propuklo v Javoříčku dílo zkázy - každý muž ve věku
od 15 do 71 let byl zabit a všechny domy kromě místní školy a kaple byly
vypáleny. Dnes tento hrůzný čin připomíná ve vsi památník se jmény
zavražděných mužů.40
Několik dnů po této události se však k Bouzovu přiblížili první
rudoarmějci, kteří postupně osvobozovali okolní vesnice. V Bouzově je lidé
vítali s nadšením, neboť to znamenalo konec období, kdy nacističtí správci hradu
představovali stálé nebezpečí pro občany.41
Po skončení války požádalo vedení řádu o navrácení majetku na Bouzově a
zrušení nacistické vyhlášky, podle které se majetek řádu zabavuje. Vedení tak
jednalo na základě dekretu č. 5/1945, který ve svém §1 prohlásil za neplatné
jakékoliv majetkové převody uzavřené po 29. září 1938 pod tlakem okupace. Dále
řád podal restituční žádosti podle zákona č. 128/1946, podle jehož §2 byly
prohlášeny za neplatné majetkové převody provedené po 29. září 1939 právním
předpisem neplatným nebo jakýmkoli způsobem.42
I přes tyto podané žádosti byl majetek bývalého bouzovského velkostatku
zprvu převeden do národní správy a v srpnu 1946 došlo k jeho konfiskaci. Po
vydání konfiskačních výnosů na majetek Německého řádu přešel hrad do správy
Národního majetkového fondu a v roce 1947 se dostal pod pravomoc Národní
kulturní komise pro správu státního kulturního majetku v Praze. V roce 1959 pak
přešel do správy Vlastivědného ústavu v Olomouci. Ve druhé polovině 20. století
se také stupňuje turistický ruch a hrad Bouzov se díky své jedinečné
architektonické hodnotě stává oblíbeným cílem návštěvníků a bývá využíván i k
natáčení televizních pohádek a filmů naší i zahraniční koprodukce.43
Přes stále trvající majetkoprávní spory s Německým řádem zůstává hrad Bouzov
státním vlastnictvím, přičemž je od 1. ledna 1994 ve správě státní příspěvkové
organizace Státní hrad Bouzov.44
18 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 1.
19 Tamtéž. Str. 2. Kunštátští byli v Čechách a na Moravě velmi
bohatým rodem. Vystavěli hrad Kunštát, od něhož odvozovali své jméno a Boček z
Kunštátu pak získal v Čechách i hrad Poděbrady, od té doby se jmenovali také
podle tohoto sídla.
20 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11.
21 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2.
22 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2.
23 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 9-10.
24 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD
"Mír". Str. 11.
25 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 5-6.
26 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 11-12.
27 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 12.
28 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a
JZD "Mír". Str. 13.
29 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und
die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 16.
30 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12.
Intronizace znamená uvedení církevního hodnostáře do úřadu.
31 K restauraci této části hradu dal podnět Maxmilián d´Este, který
na Bouzově rád pobýval. Důvodem byly letní pobyty arcivévodkyně Alžběty (matky
pozdějšího velmistra Evžena) na hradě, díky čemuž bylo nutné vybudovat letní
byty.
32 Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých
rytířů (1863-1954). Str. 91.
33 Tamtéž. Str. 92.
34 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12.
35 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD
"Mír". Str. 33.
36 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 13.
37 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a
JZD "Mír". Str. 43-44.
38 Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Str. 13.
39 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD
"Mír". Str. 55.
40 Celé problematice Javoříčka a jeho vypálení se podrobně věnuje
Josef Bartoš ve své studii s názvem Javoříčko (pravda a legendy); viz. seznam
literatury.
41 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a
JZD "Mír". Str. 61.
42 http://www.nemeckyrad.cz/bouzov.asp
43 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD
"Mír". Str. 63 a 72.
44 http://www.hrad-bouzov.cz/